Jsou všude mezi námi. Nevím, kolik jich je; věřím, že ne moc. Setkáváme se s nimi téměř denně. Jistě jsou taky jedupáni. Ale těch je nejspíš méně než jejich ženských protějšků.
Nevím ani, jak taková jedupaní vypadá. A je mi to vlastně jedno. Může to být elegantní dáma, stejně jako paní, která o sebe příliš nedbá. Vím ale, jaká je uvnitř. Zlostná, závistivá, nepřející, bezohledná … Představuji si, že každý den potřebuje vypustit svou jedovatou slinu, aby se cítila lépe. Vyřkne nebo napíše několik ostrých slov, je bezdůvodně nepříjemná na manžela, pomlouvá své známé, v obchodě se oboří na nevinnou prodavačku, pohádá se ve frontě, v dopravním prostředku se dere neurvale o místo k sezení …
Nejspíš má k tomu, jaká je, své důvody. Jsem přesvědčena, že je také nešťastná, nespokojená se svým životem. Že se jí nesplnil nějaký sen, cítí křivdu, prožila velkou bolest. Ale tak to máme přece všichni. Nikdo neprocházíme životem bez šrámů na duši nebo i na těle. A přesto většina z nás svoji frustraci nedává najevo. Starosti si prožíváme sami se sebou nebo se svými nejbližšími. K lidem obracíme vlídnou tvář, protože takové tváře potřebujeme i vidět. Jednáme s nimi hezky, neboť nám to dělá radost. A od nich se nám to vrací mnohonásobně.
Přeji vám, abyste si z jedupaní a jedupánů mezi námi nic nedělali, abyste je dokázali velkoryse a shovívavě přehlížet. A aby vám bylo dobře s těmi ostatními, kteří se k vám chovají přívětivě. Přeji vám také hezké Vánoce.
Foto: https://pixabay.com/cs/photos/search/jed/, upraveno