Jedupaní

Ano,jsou i mezi námi.Jedu paní.Já mám v příbuzenstvu jednu,ale to je jedubaba.i na své děti.Moc hezky jsi to sepsala a tak Ti přeji,aby jsi měla hezké všechny další dny bez jedupaní.

Věrko, jsou mezi námi, jednu osobně znám a raději se obloukem vyhnout.

Věrko, moc pěkně popsaný jeden rys lidského charakteru. S takovým člověkem nemá cenu se dohadovat, raději ignorovat.

Co dodat, ať jich je co nejméně, protože ne každý dokáže jejich slova neslyšet nebo ihned propustit.

Věro,bezvadně napsáno.

Věrko, ano jsou mezi námi a zase tak málo jich není. Osobní setkání jsou nepříjemná a někdy dokáží člověka dost vykolejit. Mluvím z vlastní zkušenosti. Taky ti přeji krásné vánoce a spokojený celý příští rok. :-)

Věrko, krásný, pravdivý článek. Jedu ženské i mužské ignoruji, nestojí mi za nervy, protože většinou jsou to cholerici, kteří starttují na první dobrou a neznají mezí. Proč si s nimi kazit hezký den, oni zřejmě mají zkažený celý život a myslím si, že jich pořád přibývá, nebo já mám na ně "štěstí"....

Ano, občas takové lidi - paní i pány potkávám. Sekají jazykem jako mečem a otravují své okolí jedovatým dechem. Čověk si je nesmí moc připustit k tělu, brát jejich výroky přespříliš vážně - ale tohle se spíše lépe píše než cítí. Každá taková rána jejich jedujazykem bolí. Ale na rozdíl od nich se naše rány dokáží zhojit, ať je to za pár minut nebo dní. Jejich jedujazyk je většinou neléčitelný a chronický.

Jedupaní - čtu toto slovní spojení prakticky dvou slov poprvé. Napřed jsem si myslela, že to bude o nějaké cestování, neboť jsem počítala s mezerou mezi slovy. Ale význam je docela odlišný, a máš pravdu. Je jich asi okolo nás dost těchto nepřejících, závistivých, pomlouvačných a zlostných paní a paniček. A to snad ve všech společenských vrstvách.