Foto: autorka

Vzpomínka na školní Vánoční besídku v r. 1971

17. 12. 2019

Můj příběh

Autor: Anna Potůčková

Hodnocení:

(5.2 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 20.12.2019 12:57

Já si nějak na školní vánoční besídky nepamatuju. Že bychom je neměli? Soňo, tuhle verzi dědy Mráze jsem nikdy neslyšela. Je to pecka.

Soňa Prachfeldová 20.12.2019 07:03

Moc hezké my měli besidky s holkou a dědou Mrázem, to byl režim ještě hodně tuhý. Deduska maroz holku nám prinos.

Alena Tollarová 18.12.2019 18:52

Díky, Aničko, za vzpomínku s báničkou. A taky Hančina je moc hezká, i když ne vánoční. Vzpomínám na besídku ve vesnickm kulturáku dokonce s dědou mrázem. Možná si pamatuji spíš díky černobílé fotce v krabici vzpomínek.

Hana Rypáčková 18.12.2019 10:29

Čarka milovaly moje děti...Pořád používám na vnoučata: Kdopak je to rozcuchánek? Ten , kdo dlouho spal.Be spánku mu srn fi vánek, vlásky rozcuchal. Pojď hřebínku, vzbuď maminku, ať ti vlásky učeše. Ať má hlavičku zas hezkou, jak holoubek na střeše. ...Moc hezkých básniček...Umím je nazpaměť díky té široké řadě vnoučat..

Hana Rypáčková 18.12.2019 10:24

Maminka měla taky pár čísel Mládí, ale hlavně Klas a taky Hurvínkovy noviny...Škoda, že už nejsou...Klad vydávala Praha a Mládí Brno...Hezká vzpomínka i básnička. Vybavily se mi první Vánoce ve Strakonicích, kdy po chodbě ke mně došel po svých medvěd Ríša..Zazvonil , když už byly rozbaleby dárečky se svetrem a punčocháčema, knížkou...Že ho přivedl soued jsem nepostřehla. Pro mne byl méďa živý.

Zdenka Jírová 18.12.2019 00:59

Já jsem také ráda recitovala básničky a i zpívala na školních besídkách. Některé básně či písně si alespoň částečně pamatuji. Dokonce i ty ruské, které jsme si připravovali k výročí VŘSR. Vzpomněla jsem si na báseň Jana Čarka:" Jen mít oči k vidění". Pamatuji si asi 2 sloky, ale ve WIKI jsem nenašla ani autora. Dnes jsem v AZ Kvizu slyšela otázku na Internacionálu. Hned mi naskočila slova až na poslední verš, ten jsem už zapomněla. Někdy si říkám, že si pamatuji hlouposti a pořádné věci ne.

Elena Valeriánová 17.12.2019 21:20

Hezká vzpomínka. Přemýšlím, jestli jsme měli taky nějaké besídky. Asi měli, ale vzpomínky vybledly.

Libuše Křapová 17.12.2019 19:22

Při vzpomínání na dětství zase mládneme , Aničko :-) Hezká vzpmínka

Hana Nováková 17.12.2019 19:18

Aničko, krásné vzpomínání na vánoční besídku. Hezká básnička, pro mě neznámá, nicméně líbivá.

Lenka Hudečková 17.12.2019 17:37

Aničko, já taky na škole hodně přednášela. Chodila jsem i na různé soutěže. Krásná básnička, ale vůbec ji neznám. Díky za sdílení \.-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá