Umíme se rozhodovat sami, neřiďte nám život, vzkazují často senioři příbuzným

Dokud se o sebe postarám, do života si mluvit nenechám. Až to nezvládnu, nebudu to toho kecat těm, kteří se budou starat. Ale také je možné, že budu naprosto nesnesitelná stařena. Co já vím? Co je dnes, nemusí být zítra. Všechno se neustále mění, i my.

Lépe než paní Pavla Žídková bych to nenapsala. Naprostý souhlas, včetně těch 80 let. S maminkou to šlo cca do 81, pak bylo všechno špatné, nedostatečné, problematické, .... chodit venku není důležité atd. Dnes v 90 ti se už proto ničemu nedivím. ?

I tady platí "jaký si to uděláš, takový to máš". Z poživatelů starobního důchodu, tedy seniorů, se dnes dělá zvláštní skupina lidí. Podle toho, jak lidé o seniorech píší a mluví to vypadá, že okamžikem, kdy začne pravidelně dostávat od SSP starobní důchod, stává se: něčím anonymním, stejným jako všichni ostatní z této skupiny, stává se finanční zátěží pro stát, je nesvéprávný a v mnoho případech naivní až hloupý. Což je blbost. Mezi seniory je rozdíl v přirozené inteligenci, ve vzdělání, v chování. Je seniorka šedesátiletá a je seniorka čtyřiadevadesátiletá. Ve starobním důchodu jsou např. matka i dcera. Když se některý člověk nechává opečovávat a cítí se být bezmocný a starý, pak se nemůže divit, že okolí a hlavně vlastní rodina ho tak registruje. Nedělejte "problém" z ženou třiasedmdesátiletou. Ten si udělala ona sama.

Jinak jsem ještě chtěla říci, že člověk ve věku 70-75 let dneska nebývá problémem. Ten obvykle nastává až tak po 80. roce.

Ono je to z obou stran stejné. Já se často přistihnu, že na svou 85letou maminku křičím kvůli blbostem, ale oni senioři také umějí pěkně potrápit trváním na svých zvycích, které ovšem sami neumí zabezpečit. Okna nestačí umýt, ale musí se dát jiné záclony (přece nemohou být pořád ty jedny), nádobí nestačí umýt jednou za den, ale musí se mýt hned, atd. Že my pracujeme a nedej bože také ještě chceme někam jet, oni respektovat nechtějí. Přece se o ně nemůže týden starat někdo cizí... ale sami už zůstat nemohou.

Jenže v tom je právě ten problém, pokud senioři budou přijímat pomoc od okolí, bude s nimi okolí takto zacházet. Kdyby ta paní řekla přijedu za vámi sama až budu chtít rodina by to možná respektovala.

Ó opravdu se umí rozhodovat sami? Proč tedy stále čtu články, jak senioři skáčou na lep "šmejdům" nemají totálně žádnou finanční gramotnost a pak si stěžují, že se jich děti radši neptají na názor? Nedávno jsem četla článek kde se milý seniorský pár dostal do milionových dluhů kvůli sadě kastrolů. Mám chuť tlouci hlavou o stůl...

K našemu dědovi se v nemocnici při opakovaných hospitalizacích chovaly sestry jedním slovem hrozně. Bylo mi do breku nad tím, co vyprávěl. Kdyby to bylo lepší, i ta léčba by někam vedla. Takhle utekl na reverz, jen se mu ulevilo. Stejně tam umřel. Mohl tu ještě být....