Moje první operace aneb narkózu mi nedávejte

Mám na levé půlce jizvu, jako mimino ještě v porodnici mi vyřízli nežit. Jak pr.... rostla, rostla i jizva . Vada na kráse. Kdo se zeptal, říkala jsem z legrace, že to je od nože žárlivého milence. Po narkóze jsem jak praštěná, ale měla jsem jen 4 mírné zákroky a vyšetření.

P. S. - zuby si už dávno netrhám sama a velice jsem ocenila novodobou anestézii !!! :-))

Doba pokročila a s ní udělala obrovský skok i medicína, a tím pádem i narkóza. Díky za ten pokrok ! Měla jsem možnost si vyzkoušet (samozřejmě nechtěně a s velkými obavami) od té doby i pokrokovější metodu. Ne že bych se teď teda chtěla nechat uspávat každý den, ale pokrok je to veliký ! (Tajně doufám ovšem, že přesto ho už snad nebudu muset absolvovat a kdyby ano, tak se nebudu už tak strašně bát). :-))

Tak tady nemám zážitek, který bych mohla přidat. Tedy ne že by mě to mrzelo :)

V šesti letech jsem také musela na první operaci, dostala jsem nahubek z něho šel ten rajský plyn a když jsem se probudila, bylo mi moc zle. A pak ještě další dvě v průběhu 3 let. Tyhle příšerné zážitky jsou pořád ve mě. Dospělí se také moc boji, moc lituji malé vyděšene děti, take si myslím, že mám nějaké nasledky. Vždy říkám, že půjdu až s hlavou v podpaždí k lékaři.

Narkóza není žádná legrace. Nemám z ní dobrý pocit, i když se po ní cítím celkem dobře. Hlavně jsem ráda, že jsem se probudila. Když jsem byla malá, hrozila mi operace slepého střeva. Doktor mě při vyšetření někde zmáčkl. Ze strachu jsem zalhala, že to nebolí. Na operaci jsem nešla. Střevo mám dodnes. Krční mandle bez narkózy by ovšem zážitek! Injekce u zubaře si bodnout nechávám. Kvůli srdeční vadě musím mít ovšem každé trhání zubu kryto antibiotiky.

Operaci krčních mandlí bez narkózy jsem zažila v 9 letech, hrozný zážitek. Narkózy jsem v dospělosti poznala také, ale není o co stát. Něco organismu vždy vezmou. Z té poslední (myslím, že jsem o ní kdysi psala - Probudila jsem se a žila jsem???) jsem měla docela nahnáno. Nechci ani injekce na zubním, raději trpím bolest.

Ve třetí třídě jsme málem přišla o ruku kvůli mnou zanedbané otravě krve. Ale zase jsem se přestala bát smrti, protože "za mrtva" (v narkóze), jsem o ničem nevěděla, a to se mi moc líbilo.

Doktory a nemocnici jsem zažila jako mimino, pak dva ne moc dobré porody a po padesátce nemoc, operace a ozářky. Zubaře se bojím dodnes a lepší už to nebude. :-)

Já si operace užila až v dospělosti. Radši bych byla kdyby se mi zdravotní problémy vyhnul, ale co s tím teď už nadělám. Já naštěstí operace i narkózy snáším dobře.