Eritrea – kousek Itálie v Africe
Foto: autorka

Eritrea – kousek Itálie v Africe

11. 12. 2019

Eritrea leží na břehu Rudého moře a její název pochází právě ze starořeckého názvu tohoto moře. Je to jeden z nových států na mapě světa, protože vznikl teprve v roce 1993, kdy Eritrea získala nezávislost po vítězné válce s Etiopií.

Dlouho jsme nevěděli, proč se vlastně tato válka vedla a proč se Eritrea chtěla osamostatnit, když obě země mají podobné etnické složení a značná část obyvatel obou těchto zemí jsou křesťané. Již ve 4. století zde vznikla jedna z nejstarších křesťanských církví na světě. Přibližně polovinu obyvatelstva Eritrei tvoří Tigrinijci a třetinu Tigrejci, přičemž obě tato etnika žijí i v sousední Etiopii a svojí fyziognomií se výrazně liší od ostatních obyvatel afrického kontinentu.

Odpověď souvisí s historií obou zemí. Zatímco Etiopie byla téměř vždy nezávislou zemí, Eritrea byla vzhledem ke své strategické poloze u Rudého moře vždy lákadlem pro regionální mocnosti – nejprve to byla osmanská říše, potom Egypt a nakonec Itálie, která zde v roce 1890 založila svoji kolonii.

Italská přítomnost je v Eritrei cítit dodnes, i když ze 100 000 Italů, kteří zde žili v koloniální době, jich zde dnes zbývá pouze několik stovek. V hlavním městě Asmara se lze však stále domluvit italsky se staršími lidmi nebo se studenty italského institutu a v restauracích si můžete objednat pizzu a jiná italská jídla, která chutnají stejně dobře jako v samotné Itálii. Rovněž tigrinejština má spoustu slov převzatých z italštiny. Společně s arabštinou a angličtinou je to dnes jeden ze tří nejvíce používaných jazyků v každodenním styku, ačkoliv ani jeden jazyk není považován za oficiální, aby se předešlo etnickým konfliktům mezi Eritrejci, kteří své rozdíly překonali v době boje za osvobození od etiopské nadvlády a jsou dnes jedním svébytným národem.

Naše cesta se konala v roce 2004 a od té doby došlo spíše k pozitivním změnám – v roce 2018 došlo k uzavření míru s Etiopií a vyřešení sporů s ostatními sousedními zeměmi, což vedlo k ukončení sankcí OSN a prohlášení Asmary za kulturní dědictví UNESCO v roce 2017 jako modernistického města v Africe.

V Asmaře jsme byli přivítáni naším průvodcem a řidičem Mussie, který přispěl k úspěchu celé cesty. Je to veterán osvobozeneckého boje – strávil několik let v zákopech a byl zraněn, o čemž svědčí jeho jizvy. Je pravoslavným křesťanem eritrejské církve a tigrinejské národnosti. Mluví anglicky. 

Bydlíme v moderním hotelu v Asmaře, kde jsme po celou dobu jedinými hosty. Eritrea byla a stále je považována za nebezpečnou zemi podezřívanou z podpory islámského terorismu, přestože více než polovina obyvatel jsou křesťané. Asmara je překvapivé město ve výšce 2300 metrů nad mořem, nemá moc společného s Afrikou a těžko lze uvěřit, že Eritrea je jednou z nejchudších zemí na světě a obětí častých hladomorů.  Hlavní třída je spíš podobná městům v jižní Itálii a katolická katedrála je postavená v lombardském stylu. Každý den v 17 hodin se po této třídě valí davy lidí, kteří si po italsku užívají svoji promenádu zvanou „passeggiata“. Rádi se k nim připojujeme a končíme s nimi v kavárně kina Roma, kde si dáváme kvalitní čaj za 3 koruny a zákusek. Ano, stále jsme v jedné z nejchudších zemí v Africe a kolem nás sedí Eritrejci, kteří podle statistik OSN mají umírat hlady. Následující den obcházíme město, dům po domu. A je zde co vidět. Vily, které si nezadají s kterýmkoli evropským předměstím, opera v italském stylu, kina, kavárny, administrativní budovy z dvacátých a třicátých let minulého století, kdy byla Asmara „laboratoří“ mladých italských architektů, kteří zde měli vybudovat hlavní město budoucí Italské východní Afriky, která však měla jepičí život. Typickými stavbami z této doby je benzinová stanice Fiat Tagliero a kino Impero.

Eritrea ale není pouze Asmara. Venkov je ryze africký a údaje OSN jsou čerpány právě odtud. Naše první cesta z Asmary vede ostrými zatáčkami na pobřeží Rudého moře do přístavu Massawa. V roce 2004 zde jsou stále vidět pozůstatky kruté války, která stála život desítek tisíc Eritrejců a Etiopanů. Rozstřílené budovy, zbytky válečné techniky. Město má výrazně arabský charakter. Vybíráme zdánlivě dobrou restauraci. Manžel tam neodolal čerstvě vypadajícímu salátu. Stálo ho to těžkou otravu, která skončila návštěvou lékaře v nemocnici v Asmaře následující den. Poznali jsme tak další aspekt místního života. 

Další naše cesta vedla k beduínům Rašaida na pobřeží Rudého moře severně od Massavy. Tito arabští kočovníci se sem dostali z dnešní Saudské Arábie v polovině 19. století, kde se na arabském poloostrově vedly kmenové války. Jsou především proslulí nádhernými dekorativní předměty z korálků. Neodolali jsme a koupili od nich suvenýr. 

Eritrejský venkov jsme dokladněji poznali cestou k etiopské hranice, která byla v té době neprůchodná. Zaujala nás pravoslavná kaplička zabudovaná do mohutného stromu. Ve vesnici jsme pozorovali místní život – žena si barvila vlasy, děti pásly kozy nebo mlátily proso pomocí skotu.  Hladovění jsme neviděli, pouze kamióny nevládních organizací, které rozvážely pytle s potravinami.

Velkým zážitkem byla návštěva dobytčího trhu v Kerenu. Na velké ploše jsou rozmístěny samostatné trhy pro jednotlivé druhy domácích zvířat – kozy, ovce, hovězí dobytek, velbloudy.  Dorozumívacím jazykem je zde arabština, nedaleko je súdánská hranice. Žijí zde výhradně muslimové.  Manžel se lámanou arabštinou ptá na cenu velblouda – není drahý, přibližně 15 000 korun. 

Loučíme se opět v Asmaře – jsme zde na vánoce, takže jsme zažili vánoční stromečky, betlémy a mše jak v katolickém kostele v italštině, tak v kostelech eritrejské církve ve starodávném jazyce ge´ez. Chorály zpívané v tomto jazyce nám zní v uších dodnes. Rovněž nám utkvěl v paměti pohled na stojící eritrejské křesťany opírající se o dřevěné rituální hole. 

Cestopisy Heleny Přibilové cestování
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Bezva čtení. Díky.
Eva Mužíková
Přecteno 16.1.2022
Soňa Prachfeldová
Se zájmem jsem četla, asi bych se bála zejména dnes se vydat v tyto končiny. Hezké fotky.
Dana Puchalská
Ano muselo to tam být zajímavé.
Svatava Páleníková
Velmi zajímavé přiblížení kousku Afriky. A pěkné fotky. To musel být úžasný zážitek.
Zuzana Pivcová
Některé africké státy jsou stále poznamenány svou koloniální minulostí, ale myslím, že jim to není na škodu. O Eritrei nevím opravdu vůbec nic, takže jsem se ráda dozvěděla a děkuji za zajímavý cestopis.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.