Přála jsem si, aby už byl konec, říká Zdenka (66), která se starala o svou nemocnou matku

„Když nevím, tak se zeptám“! Jsou mezi námi i ti, kteří si myslí, že jsou sami dost chytří. Ne nejsou. Slyšíme kolem sebe nadávat na sociální služby, atd. Situace není zas tak katastrofická. V době Internetu není problém rychle prosurfovat na webu www.custodium.cz nejbližší okolí v ČR a člověk žasne. Půjčoven kompenzačních pomůcek je 453. Domácích zdravotních služeb je minimálně 848 (kvalifikovaná sestra chodí zadarmo do bytu např. píchat injekce). Potřebujete jet na týden do lázní? Seniora odložíte do Odlehčovací služby (444 ks), nebo Stacionáře (207 ks). Senior potřebuje doprovod atd. Osobní asistence (251 ks). Zajímavé jsou Pečovatelské služby (933 ks), z nichž 218 provozují církve, např. Diakonie ČCE. Kde na to vzít? Nejlépe zajít na místní Úřad práce a tam se zeptat na co máte nárok (nestydět se, jinak ty státní peníze namísto vás utratí různí příživníci). Paní za přepážkou je ráda, když přijde někdo slušný a sprostě jí nenadává. Na Internetu čtete, že senioři nečerpají podpory, asi se stydí či co.

Mám veliký obdiv a úctu k paní ! Toto jsou hrdinové a ne ufňukané "modelíny" střídající partnery a VŽDY je milující ! Sami jsme vychovali bez jakéhokoliv příspěvku státu nevidomého syna. Za obdiv, ale i nedůvěru jsme si nic nekoupili, ještěže existují příspěvky na nutné pomůcky! Podařilo se ! Vyrostl v normální , trochu pracovně přetížené rodině, sám má 2 VŠ, krásnou rodinu a VŽDYCKY pracoval. Ze stáří mám respekt a hrůzu. 1 syn je 100km vzdálený a nemůže změnit zaměstnání, má 3 děti, denně se starat nemůže. Druhý je sice blíž , ale nevidomý s 2 dětmi. I přes veškerou lásku východisko v případě nouze nevidím.

Za to bych nikoho neodsuzovala. Sama vím, co to obnáší.

V loňském roce jsem poznala co obnáší péče o nemocného člověka. Jsem ráda, že jsem to zvládla, že můj milovaný manžel byl do poslední chvíle doma a dodnes děkuji i své snaše a synovi za pomoc, kterou mi poskytli.

Velmi těžké období , někdy člověk nezvládne a musím milovaného rodiče umístit do zdrav.zarizeni. Souhlas , je to pak vysvobození , nikdo neví, co se může stát komukoli.

Plně chápu paní Zdenku. Srarasla jsem se o svou matku 4 roky, kdy sice nebyla v tak těžkém stavu, jako maminka paní, ale stále se to zhoršovalo, tak jsem ji sehnala domov důchodců ,byla jsem sama a musela jsem chodit do práce. Žádné sociální výhodu jsem neměla. Maminka tam byla jen 2 měsíce než zemřela. Je to velmi těžké.

Plně paní Zdenku chápu. Vůbec bych si nedovolila ji odsuzovat.

O euthanasii bych si rozhodla sama v situaci, kdy bych už nebyla schopná důstojné existence.

Paní Zdenku chápu, a rozumím jejímu přání. Nemyslím si, že je špatné, když člověk myslí také sám na sebe, svoji rodinu. Jen lidé neznalí věci a okolností mohou její smýšlení odsoudit. Ti, kteří věcí o čem je péče o nemohoucího ji pochopí.

Pro O.S. - o eutanazii nemůžou rozhodovat děti. Ty musí umět včas odhadnout své síly a, bohužel, umístit své takhle těžce nemocné rodiče do nějakého dobrého zařízení. Protože jinak zničí sebe i svou rodinu, jako málem paní z článku. Kdo něco takového nezažil, nemůže pochopit, jak je taková péče těžká a obtížná. Paní rozumím, že se jí ulevilo, když matka zemřela. Já eutanazii schvaluji, ale musí rozhodovat nemocní a postižení o sobě sami, jinak by se to opravdu mohlo zvrhnout.