Přála jsem si, aby už byl konec, říká Zdenka (66), která se starala o svou nemocnou matku

Každý, kdo se takhle dokáže postarat zaslouží můj obdiv.

Nechci se dožít situace, kdy mé děti si budou přát mou smrt.

Právě pro tyto případy bych byla ráda, kdyby existovala euthanasie, abych jednou takto nemusela zatěžovat své děti.

Obdivuji sílu lidí jako je paní Zdenka. Každý jsme v tomto ohledu jiný, ale upřímně - toto bych nedala. Ne že bych nechtěla, ale onemocněla bych tak, že bych potřebovala ošetřovatelku i já. Bohužel. A pomoci sociálních a zdravotnických pracovníků bych se nevyhýbala, naopak. Jde přece o to vydržet zátěž a nezhroutit se.

Krásně napsaný článek. Nelehká situace, ale některé nemoci nejsme sami schopni zvládnout. Neznáme úskalí a pak se divíme, co to vše může způsobit. Jsme ve věku, kdy jsme již staří a někdo to prostě neustojí, ale nemůžeme se na něj zlobit, i když trocha zapření v nás by někdy nevadilo. Já myslím, že nejlepší je odborná péče, i když jde o rodiče. Ten bohužel stejně neví kdo je kdo a co se děje a navíc, je v 24 hodinové péči odborníků. Můžeme je navštěvovat kdykoliv, jen oni stejně neví, že jsme tam byli a tak jsme z toho vystresovaní všichni. Bohužel, na některé nemoc nebudou ještě dlouho žádné léky a tak musíme situaci zvládnout sami nebo s odbornou pomocí.

Naprosto paní Zdenu chápu. Pro mě bylo úmrtí mámy radostí, že skončilo utrpení nás obou.