Zdá se mi to, nebo ne? Zdá i nezdá,pravda je ta, že čas zcela jistě ubíhá pořád stejně, jen nám seniorům se někdy zdá, že rok uběhl jako mávnutím proutku. A tak, než jsme se nadáli, nadešel po roce zas ten adventní čas, jako po staletí, lépe řečeno od nepaměti. Starý rok s rokem novým se pomalu připravují na to, jak si pomyslně podají ruce, předají žezlo, a tak nebude snad nikdy přerušen řetěz vládnutí času na naší Zemi.
V tento adventní čas jsem jen lehce mezi úklidem,vánočním zdobením domu a pečením trochu přemýšlela, co bych vám všem íčkařům popřála do nového roku.
Řadu z vás znám jen prostřednictvím vašich příspěvků, komentářů, poezie, fotek. Sleduji občas i vaši prezentaci v různých diskuzích, mnohdy se podívám i na váš profil, pokud nějaký naleznu. S některými bych se ráda sešla, na nějakém plánovaném setkání. Bohužel, vzhledem k mému zdravotnímu stavu to asi nebude možné. A navíc, nemám totiž ráda takové to – slibem nezarmoutíš a pak nic. Spíš se stávalo, že jsem neohlášeně dorazila někam, když se zdravotně zadařilo, a to bylo teprve to parádní setkání. Zatím nic nenasvědčuje, že by se mi podařilo vydat se někam dál od domova.
Na druhé straně jsou i někteří, které bych chtěla spíš jen mlčky minout a jít svou cestou dál bez povšimnutí. Podle jejich projevů, které mám možnost sledovat, cítím špatnou energii, vzdor, tvrdohlavé prosazování svého názoru, útočné narážky, někteří se prezentují, jako kdyby měli patent na rozum a další negativa, pro mě zcela nepřijatelná. Někdo se více či méně snaží toho druhého nějak popíchnout, trochu nevhodně zkomentovat, upozornit na nedostatky. Mnohdy je to dosti úsměvné. Pořád říkám, jsme senioři, naše různorodá kariéra je již za námi, tak nač ty zcela nevhodné invektivy. Přeci nebojujeme o nějaký pracovní post. Někdy je to ale marné, je to marné. Nikdo není genius, nikdo není neomylný a dokonalý. Někteří se honosí slovy o demokracii, ale chovat se podle toho zcela neumí, jak dokládá, někdy, nebo spíš často, jejich prezentace.A vrcholem je i nekázeň, která se vyžaduje i předpokládá při chatu a která u některých pak vede i k jejich vyloučení a zamezení přístupu na web. No, to moje hlava nebere, v tomto věku být právem pokárán a vyloučen. I když, já si myslím, že některým je to zcela jedno.Zkrátka celý život se demokracii musíme učit, pokud ovšem chceme...
Nás všechny íčkaře má pod křídly íčkařská redakce. I jí patří nepochybně poděkování za to, že nás pod svá křídla vzala a spolu s námi tvoří jeden velký celek, naše íčko, které snad v republice nemá obdoby. Propojit seniory napříč republikou v mnoha oblastech zájmů není určitě jednoduché, zvláště pak uhlídat, aby nedošlo k porušení příslušných zákonů, či aby se příspěvky nebo diskuze držely na určité, slušné úrovni a nedocházelo k vulgaritám. Práce redakce je jistě daleko složitější, než si všichni dovedeme představit, ale je vidět, že kdo umí, ten umí, protože web patří k největším, nebo dokonce je největší a hlavně nejčtenější v naší zemi. A to samo o sobě vypovídá hodně o profesionální práci redakce a o snažení se nás ostatních. Sice na psaní nás zase tolik není, více je íčkařů na focení. Taky je více žen jak mužů.Ale i to stačí na to, abychom si všichni početli, pokochali se fotkami. Zkrátka, aby web patřil k našim každodenním rituálům.Je to web, který spojuje pomyslně lidi od západu na východ a od severu k jihu, no není to paráda?Taky je moc fajn, že se íčkaři ze všech koutů naší země dokáží soustředit na setkání a parádně si ho užít.
Za sebe vám všem a to bez rozdílu,chci popřát do nového roku vše dobré a nejen to.
Nikdy totiž nemohu a hlavně nechci opomenout k tomu přidat ještě čtyři kouzelná slovíčka, pro někoho možná klišé, omílající se každý rok nejen na vánoce, ale i při všech výročích a svátcích. Já si to však nemyslím. Zdraví, pohoda, štěstí a láska– slova těsně a neodlučně spojená denně s našimi životy, jak se níže dočtete.
Sluší se popřát vám zdraví, protože bez něj nelze život žít naplno. Bez zdraví není ale ani pohoda a konec konců, bez pohody tzn. hlavně bez stresů nemůže být pevné zdraví. Je to jakýsi uzavřený kruh.
Přát štěstí, ale co je vlastně štěstí? Každý má o štěstí jinou představu.Pro mě jsou to třeba:
rozesmáté tváře vnoučat a mé rodiny
když mám kolem sebe pár dobrých přátel
když mám milující a spokojenou rodinu
když mám svůj domov a svou vlast
když pro někoho něco znamenám a můžu se o něj opřít
Nemám vše co chci, ale každý den jsem vděčná za to, co mám. Vážím si všech a všeho, co mě životem provází. Ctím myšlenku: Díky za každé nové ráno. Nesnažím se dosáhnout na to, co nemůžu mít, protože to by mi pak mohly utéci obyčejné věci, maličkosti, okamžiky, které dělají život životem a jsou pro mě štěstím, které ti, co touží a ženou se za bohatstvím, mocí a slávou, většinou nikdy nepoznají.Rovněž tak jsou na tom i ti, kteří v sobě chovají zlobu, zášť, závist a nenávist. Ti všichni se neumí totiž radovat z maličkostí, které tvoří život většiny z nás. Vždyť nepoznat štěstí, je jako žít bez lásky, bez rodiny a bez přátel...
Rovněž tak láska, ať už je milenecká, láska k dětem, vnoučatům, pravnoučatům, láska k rodičům, či láska k vlasti, neopomenu i lásku ke zvířatům, je pevně spjata s našimi životy, je vlastně pro každého z nás štěstím. Bez lásky nejde žít a v dnešní době a právě v tento adventní čas je příhodné si tato slova zvláště připomenout.
Každého laskavého člověka s dobrým srdcem a dobrou vůlí, nechť zdraví, pohoda, štěstí a láska ruku v ruce provází nejen v následujícím roce, ale po celý čas jeho pozemského putování a třeba, nebo právě proto s touto nádhernou písní:
https://www.youtube.com/embed/vmmmlnFGQ9s?rel=0
Pohodový vánoční a novoroční čas, šťastné vykročení do roku 2020
přeji ze srdce všem íčkařům…..