"Mých 30" - zánik firmy

Děkuji za komentáře. Loana vyráběla ponožky. punčochové kalhoty a kojenecké zboží. V roce 1989 měla 8 závodů. kde pracovalo 4500 zaměstnanců, Zbyly vzpomínky a že jich je.

Očividně to nebylo snadné ale zase to období bylo naplněné, prací a úkoly. Pěkně jste to napsala.

Loana, to byl pojem. Určitě to nebylo lehké. Bohužel takových zavedených továren zaniklo hodně, u nás taky. Na druhé straně stojí někdo, kdo bez skrupulí chytil příležitost za pačesy a měl úplně jiných třicet let. Jenže ten se nám tu nepochlubí ...

U nás byl Moravolen srovnán se zemí. Zbourali i krásný komín, na kterém mohli mít hnízdo čápi. :-(

Je smutné když něco zaniká a lidé tam prožili kus svého života.

Aničko,jsi statečná žena. Je dobré, že přes všechny potíže se našel majitel, který tam bude podnikat a tím i zaměstnávat lidí.

Ano, to je vypovídající, jak lacino noví majitelé přišli k majetku, pak to zabalili, zaměstnanci je nezajímali a velké štěstí, když to někdo opět zprovoznil. Tolik chátrajících budov okolo nás, půjdou časem k zemi, viník nedosažitelný.

Aničko, postihlo mě to taky. Pracovala jsem v Oděvech, po revoluci to šlo všechno do háje a já jsem si musela hledat práci ještě 3x. Po nemoci jsem to zabalila a šla do invalidního důchodu. Přeju ti ještě spoustu spokojených let s foťákem.

Na Jesenicku zanikl především tradiční textilní průmysl. Z prosperujících závodů jsou v lepším případě jakési sklady a v tom horším? Nic. Továrna byla srovnána se zemí. Smutný osud. Aničko, ještěže už nemusíme shánět nové pracovní místo.

O čemsi vypovídající fotky, doprovodný článek vypovídá, jak to po sametové revoluci chodilo. Kolik bezvadných výrobků jsme vyrobli před rokem 89 a vše šlo do kopru. Dovážíme z Číny nekvalitní brak, je některé malé firmy se drží zuby nehty, aby přežily. To byl i jeden z ekonomických účelů, jak nás dostat na kolena a donutit dovážet, co by se na západě neprodalo, tak tady to musí stačit.