Nechala jsem se inspirovat krásnými akrostichy Jana Zelenky. Věřím, že autor mi promine moji troufalost. Nemám nejmenší ambice přibližovat se jeho básnickému mistrovství. Jen jsem to zkusila.
POLIBEK
Přistane něžně na mých rtech,
Oči se přimhouří štěstím,
Lásky se z duše dere vzdech,
I přesto si myslím, že sním.
Buď u mě ještě, milý můj,
Emoce utiším stěží;
Kouzelnou nocí se mnou pluj.
PODVEČER
Přítmí se vkrádá mi do bytu,
Objímá mne celou tiše.
Dojata, že se mnou nejsi tu
Vzpomínám, co vše mi píšeš.
Exploze citů pak mírní se,
Červené má hladinu níž,
Eroze duše já bojím se;
Ráno mi o den budeš blíž.
