Když jdete k zemi

Když jdete k zemi

27. 11. 2019

Byl jsem v létě jedním ze 180 cestujících na palubě Boeing 737, kteří se chtěli dostat z řeckého Korfu do Prahy. Byl to let QS1117 společnosti Smartwings s odletem 10. června ve 22:25. Pár nás bylo po lodní přepravě z jižní Albánie a těšili jsme se, jak po mnoha hodinách čekání, popocházení, posedávání a postávání ve 28 st. Celsia poletíme domů. Na odletu jsme měli jen asi půl hodiny zpoždění, lidi ze zvláštních linek do Brna a do Ostravy na tom byli hůř, dostali 1,5 – 2,5 hodiny navíc.

Uspokojení nás přešlo asi po dvaceti minutách po startu, kdy se již začala ztrácet světélka pevniny a my se dostali na letovou hladinu asi 12 km nad mořem. V tuto chvíli nám kapitán letadla oznámil asi toto: „Vážení cestující, protože se nám v systému objevila závada, vracíme se zpátky na letiště. Děkuji vám za pochopení.“ Letadlo otočil a letěl zpátky na Korfu. Závada za letu, která brání v pokračování - už se vám to stalo?

Protože celý personál mluvil jen anglicky (a řecky, šlo o řeckou posádku), většina cestujících tomu ani nevěnovala pozornost. My jsme si s manželkou samozřejmě vyměnili pár vět, ale shodli jsme se, že je lepší se vracet, než letět dál se závadou. „Snad doplachtíme a kapitán ve tmě najde letiště,“ vtipkoval jsem.

Přistáli jsme, avšak drželi nás v letadle. Tam se teplota brzy vyšplhala přes 35 stupňů a lidé začali být nervózní. Nejdřív se rozplakaly malé děti a cestující nechápali, jak mohou rodiče vzít na takovou cestu jednoroční dítě. Pak začali mátožně vstávat nejstarší lidé, zpocení a brunátní. Personál otevřel jen dveře, na plochu jsme vystoupit nesměli. Pak se mi s někým dalším podařilo prosadit, aby pro nás přijel autobus a odvezl nás celých 400 metrů k letištní budově. Vystoupili jsme a čekali v hale, avšak už asi po půl hodině nás začali svolávat zpátky.

„Letadlo je připraveno k odletu. Prosíme, nastupte,“ hlásili. Avšak lidé k letadlu nešli. Shlukli se do obrovského davu 180 osob a křičeli, že letět s tímhle letadlem odmítají. Nejčastější bylo: Nevěříme jim. – S tím už nepoletím. Letadlo s poruchou?! – Copak řecký mechanici dokážou opravit letadlo za půl hoďky? – Odmítáme letět. Dejte nám jiné letadlo! – A proč letíme s řeckou posádkou? My chceme českou. – Boeing 737?! Dva teď spadly, naposled v Etiopii a všichni jsou mrtví! – S vámi nikdy nepoletíme. ­– Ať sem přijde kapitán.

Byl to blázinec, děsný rachot, rozezlený dav křičel a hrozil. Jeho mluvčím se stal mladý muž, a když se objevil řecký kapitán letadla, překládal, co říkal. Avšak ve dvou případech to přeložil nepřesně nebo neúplně, a proto jsem ho opravoval: „Kapitán neřekl jen to, že letadlo je už v pořádku, ale taky to, že to vlastně žádná skutečná závada nebyla, že to byla vadná samotná kontrolka, jen to světýlko.“ Avšak lidé se chtěli hádat, bouřit a zlostně na mě koukali.

Vtom se objevil zástupce Smartwings, český mladík, který hned začal všechno tlumočit do češtiny. Znovu opakoval, že o nic nejde, i ta závada, domnělá závada, byla odstraněna, letadlo je ve výborném stavu. „S vámi nikdy nepoletíme!“ řval dav. „My vám nevěříme. Chceme jiné letadlo a českou posádku.“

Přesně v tento okamžik vystoupil jeden starší muž do popředí a vykřikl. „Já s nimi poletím.“

Měli byste vidět, jak se na něho naráz obrátily všechny ty zlostné tváře. Jak se zamíhaly paže a pěsti. Muž se davu lekl a raději se stáhl zpátky mezi ostatní lidi. Český delegát mezitím marně opakoval kapitánova slova. Avšak k tomuto muži přišly dvě dvojice. „My taky chceme letět.“ a „My jsme rozhodnutí s nimi letět.“ Muž jim řekl: „Chvilku počkáme a pak se společně prodereme skrz ty zástupy tamhle na druhý konec, ke dveřím, jimiž se vychází k letadlům.“

Skutečně tam za pár minut přešli a vyžádali si otevření dveří, aby mohli sejít k autobusu, který je odveze k letadlu. V té době se delegát poradil s kapitánem a pak zvolal: „Vážení, naše letadlo je zcela v pořádku a může odstartovat. Kdo s námi nechce letět, tak tomu vyložíme zavazadla a může použít jiný spoj.“

My jsme mezitím vyšli s první skupinou a sedli si do autobusu. Bylo nás asi osm. Netrvalo ani dvacet minut a skoro všech 180 lidí přišlo taky. Jen asi 5 lidí, dvě mladé dvojice a jedno dítě, zůstalo v hale. Byli to ti, kteří se už po příletu rozčilovali v letadle a kategoricky říkali, že do toho letadla už znovu nesednou.

Trvalo pak snad dvě hodiny, než se podařilo oddělit jejich zavazadla. V naprosté tmě zřízenci nejdřív vyložili úplně všechna zavazadla, rozprostřeli je kolem letadla a pak s baterkami v ruce (čelovky neměli) hledali zavazadla těch pěti lidí. Tím jsme nabrali ještě větší zpoždění, takže místo o půl jedenácté jsme vylétali někdy po půl třetí ráno.

Než jsem na zpáteční cestě usnul, věnoval jsem vzpomínku těm pěti, kteří „statečně“ zůstali na Korfu. Co je asi čeká, ty voly? To si myslí, že půjdou k pokladně a dostanou lístek na další letadlo? Kdy a čím poletí domů? Byl to charterový let. To znamená žádná pravidelná linka. Nebudou vědět, která společnost a která cestovní kancelář tam uspořádá příští lety, jak je budou kontaktovat a zda vůbec bude místo pro zpáteční cestu. Neměli nic. Teď se musí ubytovat v nějakém hotelu, to určitě nebude levné. A nebudou tam jednu noc, budou tam třeba několik dní, než jim dojde, že se z Korfu žádným českým letadlem nedostanou. Podniknou zoufalou cestu do Atén, aby se dostali někam do Frankfurtu nebo Paříže a odtud si budou zajišťovat cestu domů. Kolik asi mají peněz na kartě, když se pustili do takového dobrodružství? Chtěli být obezřetní, neriskovat, nebo si chtěli prosadit svou a ukázat se. Jsou třeba zvyklí protestovat v obchodě či v restauraci, když se jim nelíbí, co koupili. Ale tady hrubě podcenili důsledky svého rozhodnutí neletět s námi. Takže jsem jim to škodolibě přál. Způsobili obrovské zdržení a potíže všem ostatním cestujícím (v Ruzyni jsme přistáli, zrovna když se rozednívalo.)

Už jsme přistávali, když mě napadlo něco, co jsem neuskutečnil, avšak co mohlo napadnout jiné cestující i samu leteckou společnost. Protože jsme odletěli s takovým zpožděním, měli bychom nárok na obrovskou finanční kompenzaci. Podle nařízení EU bychom měli dostat zpět plnou cenu letenky. Plná cena letenky, to je minimálně takových 1500 Kč krát skoro 180 osob, to se blíží celkové částce 1 milion 200 tisíc korun. To by nám vyplatily Smartwings. A co myslíte, že by udělaly? No, pochopitelně by tuto částku soudně vymáhaly od těch pěti nemehel (pardon, čtyř - páté bylo dítě). Protože kdo zavinil, že se na Korfu překročil časový limit? Způsobilo to až to vykládání zavazadel, bez něho bychom odletěli v časovém limitu a kompenzace by nebyla žádná nebo malá. Tak tohle mě napadlo, avšak u nápadu skončilo. Byl jsem rád, že to dopadlo dobře, že kapitán měl rozum a vrátil se, i když reálné nebezpečí asi nehrozilo. Vlastně mu to také přikazovaly předpisy.

Avšak to hlavní pro můj návrat byly dvě věci: 1. že zůstat o půlnoci na Korfu bez prostředků, bez informací, bez ubytování atd. mě docela děsilo, 2. že když je kapitán ochoten letět tím samým letadlem, tak komu jinému důvěřovat víc, že se bezpečně vrátíme?     

 

Foto: Pedro Aragão, Wikimedia Commons

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Novotná
Také jsem měla zážitek s ,,opraveným" letadlem.Hned při mém prvním letu.Je to adrenalin spojený s cestovní horečkou.Věřím,že ani jeden kapitán nepoletí s poruchou a proto věřím na osud.Stane se ,co stát se má.Jsou to nervy,ale to je život.Je hezké a dramatické to číst a ještě víc to muselo být v reálu.Díky za článek.
Karel Hyndrák
Letiště Korfu má jednu z nejkratších drah (234 m) a dráha končí v moři. Velká letadla tam nerada létají, neboť přistání je obtížné.
Soňa Prachfeldová
Určitě jsou taková zdržení velká hra na nervy a skutečně je nejlepší věřit kapitánovi a posádce, protože oni by vědomě s poruchou neletěli dál.
Zdenka Jírová
Nejen s letadlem se můžete dostat do potíží s návratem. Před pár lety jsme byli s manželem v Chorvatsku a měli jsme odjíždět asi ve 12 hodin v poledne autobusem. Nakonec jsme odjížděli ve 2 hodiny ráno , protože smluvená autobusová firma během naší dovolené zkrachovala a my museli čekat, až přijede náhradní autobus, který nevěděl, kde přesně jsme a několik hodin bloudil. Mělo toí ale jedno pozitivum - namísto v noci, jsme Rakouskem projížděli ve dne a mohli si Alpy i jejich horské vesničky prohlédnout za dne.
Elen Zajíčková
Krásný večer ! 32 let jsem pracovala v letectví , a na palubách letadel brázdila nebe nad většinou kontinentů. Věřte, že situací podobných , složitějších i méně složitých , jako tato, jsem zažila bezpočet. Zkušenosti s lidmi všech národností mám dostatečnou. Český turista z charterového letu je ale unikát. Nebudu rozvádět, protože většina charterových letů byla, a určitě stále je v pohodě. Ale i já jsem zažila, když se sešla parta, podobná té "vaší". Můžu vás ubezpečit, že jestli posádka česky mluví nebo ne, jsou to především lidé, kteří stejně jako cestující, se chtějí ve zdraví vrátit domů. Naše česká specialita je , že kdo nemluví česky , ten nemá naší důvěru. A někdy to velmi nevybíravým způsobem dáváme najevo. Letecký personál všech společnosti je stejně dokonale vyškolený. Musí absolvovat předepsané vzdělání, trenažery a neustálá školení a přezkušování. Je to nekonečný vzdělávací proces. Jsou držitelé mezinárodní licence, stejné pro všechny letecké společnosti. Samozřejmě ,kvalifikace záleží od i profese a postavení jednotlivých členů posádky. Takže kapitán je ,, je kapitán." a je zodpovědný za vše. Jak se asi musel cítit ten váš , řecký kapitán, který se nedomluví , protože Češi anglicky většinou nemluví ( to není výtka, ale realita, která se ale stále vylepšuje). ??? Bude fajn, když se zbavíme naší " české malosti" a pochopíme, že jsme součástí velkého světa. Vždyť konečně i naše děti dnes můžou studovat v zahraničí , jezdit po světě , a všichni se z toho těšíme. Naše děti taky budou chtít být ve světě jako doma a cítit respekt. V letectví jsou lidé tak víc propojení se světem odjakživa a bude fajn, když se co nejdřív zbavíme naší " malosti" a staneme se součástí velkého světa. A s tím souvisí i naše důvěra v ostatní lidi. Navíc v letadle se stáváme členem letecké rodiny, a je dobře, když si let užijeme . A k tomu patří především důvěra posádce. Tam nahoře jste všichni společně. a všichni věříte, že bezpečně. Přeji krásné a bezpečné lety všem.
Zuzana Pivcová
Při svých cestách jsem asi třikrát zažila, že letadlo (na otočku) pro nás ani nepřiletělo, protože mělo závadu. Že bychom museli nouzově přistát, tak to ještě ne. Je to těžké posoudit, na jednu stranu se těm lidem zase tak úplně nedivím. Když vidím ten dokumentární seriál Největší letecké katastrofy... Zrušený let jsem zažila, když jsem kdysi o víkendu letěla z Bruselu domů. Musela jsem přes Mnichov. Tam jsem však zjistila, že návazný let Mnichov-Praha se kvůli špatnému počasí ruší. Z toho letadla jsem takhle skončila jediná. Ještě, že jsem se domluvila. Dostala jsem od Lufthansy hotel Kempinski na letišti s večeří a snídaní.
ivana kosťunová
To je těžké - hlavně ale to letadlo nebylo v pořádku- i když to byla jen kontrolka, jak tvrdíš. Myslela jsem, že každé letadlo než odstartuje, musí prohlédnout mechanici. Té pětici , co se vyčlenila z davu, bych to za zlé neměla.
Oldřich Čepelka
Věro, ano, chyba. počítal jsem nejdřív jen těch 1500x180, ale pak si našel, že by snad byl nárok na 250 eur za jednoho, takže to mělo být 180 cestujících x 250 eur x 25 Kč/euro = 1.125.000 Kč. A napsal jsem tento výsledek, ještě pořčítáno přes palec, tak nepřesně, psal jsem "necelých" 1,2 mil. Ale 5 už neletělo, takže dokonce jen 1.093.750 Kč. No jwe to jen teoretický výpčoet, samozřejmě. Ale někdo možná si zažádal a dostal...
Dana Puchalská
Zažila jsem 16 hodinové čekání na letadlo v opravdu rozpálené a rozhádané společnosti lidí v letištní hale. Bylo to nepříjemné. Jediný kdo se z nastalé situace radoval, byl prodavač ve stánku. Vyprodal všechno co měl a ještě nám pouštěl hudbu, abychom měli lepší náladu. Kompenzace se nekonala, pouze nám CK dodala nějaké bagaty a vodu. Přiletěli jsme všichni tak zničení jako bychom nebyli na dovolené, ale na cestě v liduprázdné divočině.
Věra Lišková
Asi jsem štoura, ale nevychází mi počty. 1500 krát 180 je 270 tisíc, kde se vzal ten milion ? Jinak jsem ráda, že jste v pořádku doletěli.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.