"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL
Foto: autorka

"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL

26. 11. 2019

Vážení přátelé, berte tento článek jako takové malé, nevěřícné povzdechnutí. Jak jsme se mohli narodit, vyrůst, žít, vychovat děti a mnozí i umřít bez takové té malé, zázračné, čertovsky chytré krabičky, kterou dnes nosíme stejně nábožně jako dřív kostelní báby modlitební knížku.
Nebudu se ptát, zda víte, o čem tady blábolím. Jistěže víte! Stokrát už vám někdo řekl, proč tu věc nemáte neustále u sebe, proč nejste na příjmu!

MOBIL

Když se mi poprvé dostal mobil do ruky, byla jsem za to vděčná. Bylo to v roce 1997, kdy měl manžel vážný pracovní úraz. Vlastně, jak mi řekl doktor, toho dne - 5. srpna - se znovu narodil. Pracoval v kamenolomu a bylo po ničivých povodních. Do lomu se jim vrátil buldozer, který asi dva týdny byl nasazený na řece. S buldozerem manžel pracoval na skrývce na vysoké stěně a ten prevít se zasekl, nevím přesně, jak a co, a nechci si to ani připomínat. Vím jen, že manžel i s buldozerem spadnul z té sedmimetrové stěny na kamení (jak jinak, když to byl kamenolom). Nevím, kde vzal tu duchapřítomnost a jakým zázrakem z toho letícího buldozeru vyskočil. Na hlavě měl protihluková sluchátka a ta byla "očesaná". A buldozer dopadl těsně vedle něho pásy nahoru. …. Ticho. Nahoře stála strnulá parta chlapů. Je mrtvý, to nemohl přežít. Přežil a jel do nemocnice. Hned na operační sál, doktoři tomu nechtěli věřit. Tomu, že žije. Tříštivá zlomenina levého kotníku, pochroumané rameno. Nechodící sádra.  Třináct měsíců pracovní neschopnost. Buldozer dopadl hůř. Odvezli ho po skončení vyšetřování rovnou do šrotu. Nechci ani domýšlet, co by … kdyby … v buldozeru manžel zůstal.

Přijeli pro mě po práci a jeho mistr mi nechtěl nic říct. A já si uvědomila, že ve dvanáct hodin při cestě na oběd jsme slyšeli kvílející hlas sanitky. A že mně nepochopitelně zůstalo až špatně.

Když jsme přijeli do nemocnice, manžela zrovna odváželi ze sálu na JIPku. Všichni doktoři mu dělali doprovod. Byly čtyři hodiny odpoledne.

A teď zpátky k mobilu. Protože jsme neměli pevnou linku, dali mi z kamenolomu k dispozici mobil, abych mohla večer zavolat dětem, které už v té době byly obě v Praze. Pamatuji si, jak jsem seděla až na schodech na půdu, abych chytla nějaký signál. Mobil byl pořádný kus, do kapsy by se určitě nevešel. Nevím, na kolikátý pokus se mi podařilo navázat sípající, chrochtající a hlavně přerušované spojení. Byla jsem uplakaná, nešťastná a vzteklá, že ten krám vyhodím z okna.

Od té doby mám již, jako snad všichni, svůj vlastní mobil, v pořadí třetí. Ale někdy mám stejnou chuť vyhodit ho z okna. Jenže bez mobilu ani ránu. A tak, když se stane, že jdu třeba na zahradu a já tu čertovskou krabičku, která se vejde do zadní kapsy upnutých džín (místo pánského hřebínku), zapomenu doma, cítím se tak nějak svobodně. Jen do té doby, než po návratu zjistím, že mám tři … jeden … dva ... zmeškané hovory.

Přestože vím, že i tento vynález má především sloužit, bojím se, že bude příčinou vyhynutí lidského rodu, Ne středověký mor a novodobý HIV, ale právě a jen a jen mobil.

Události, které se v naší rodině za posledních třicet let staly, neovlivnily svět, ale určitě se zapsaly do našich životů, do mého života. A tak je tomu i u této události z 5. srpna 1997. Co tě nezabije, to tě posílí. Myslím, že posílena byla především soudržnost naší rodiny a vědomí, že jsme tu jeden pro druhého.

Na každé jedné přiložené fotce k tomuto článku najdete někoho s mobilem. Nic neobvyklého, pravda. Je to dnes běžná situace skoro stejně jako dýchání. Myslím, že přeháním jen  trošičku. Poslední fotka je ze Zlína. Pár ONA a ON a dva MOBILY. Rande s mobilem.

 

Soutěž - Mých 30 let
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Výstižné.
Jana Šenbergerová
Eleno, dík za informaci, už si to píšu do kalendáře. :-)
Soňa Prachfeldová
Elenko, žili jsme normálně bez mobilu, ale teď to jaksi nejde. I přes varování, že nám to škodí zdravotně, společensky, přesto vše, když někam jedu, tak bez mobilu nikdy. S ním se cítím bezpečněji, je to prostě moje druhé já. Ach jo, hlavně , že na vnučku hartusím.
Danka Rotyková
Pokrok nezastavíme, mobil naštěstí funguje na všech stranách, takže je to v pořádku. Snad. Eleno, díky za pěkné fotky.
Lenka Hudečková
Elenko, děkuji za Tvůj životní příběh. Co se týká mobilu, tak v roce 2000 jsem se stala majitelkou prvního velkého mobilu. A žila jsem v takové té bublině, kdy se říkalo, že každý de*il má mobil. V autobuse při zvonění se nejméně 10 lidí dívalo, zda to zvoní právě ten jejich přístroj. Dneska ho klidně nechám ležet a neberu si ho s sebou, neboť nechci býti na každém kroku kontrolována... Je jasné, že je to dobrá věc, denně mohu kontrolovat tatínka, který bydlí 220 km daleko. Dcera se mi může ozvat z téměř jakéhokoliv místa na světě, a že ona hodně cestuje... To je fajn. Jistě pro rodiče na kontrolu dětí je mobil taky dobrý, ale jinak je to opravdu strašák lidstva. Ale to by bylo ještě na dlouhé psaní...
Marie Novotná
.Dneska už je nepostradatelný.Jen je škoda,že mnohdy nahrazuje osobní setkávání.Pozoruji,že se ze mne stává závislák.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezký článek. Také si už život bez mobilu neumím představit. Obvzlášť když jsem v zahraničí je nezbytným kamarádem.
Eliška Murasová
Elenko, při čtení jsem pořád viděla Honzu, skvělé, že přežil, pozdrav ho! Mobil fotky máš senzační, ať je výstava úspěšná....bude, dvě vynikající autorky totiž znám :-)
Dana Puchalská
Oprava.... a já si dodnes...
Dana Puchalská
Eleno, moc hezký článek. Já i manžel máme mobily tuším od r. 2001. A jsem tomu víc než ráda. Nebýt mobilů, tak nevím, jak bychom zvládli všechny životní zlomy. Jako byla povodeň 2002,několik vážných nemocí, manželovu transplantaci a moji práci. Tam jsem musela mít mobil neustálému sebe. I v době volna. Občas jsem si přála, abych byla mimo signál. Ale je pravda, že tu potvoru co neustále bliká a zvoní mám celkem ráda. A když jsem četla několik příspěvků o pevných linkách, tak jsem si vzpomněla, jak jsme měli doma první telefon. Dokonce jsme měli samostatnou linku a ne podvojnou. Psal se rok 1966 a ja5di dodnes pamatuji to číslo. A Eleno fotky jsou opravdu krásné - umíš. :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.