"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL

Výstižné.

Eleno, dík za informaci, už si to píšu do kalendáře. :-)

Elenko, žili jsme normálně bez mobilu, ale teď to jaksi nejde. I přes varování, že nám to škodí zdravotně, společensky, přesto vše, když někam jedu, tak bez mobilu nikdy. S ním se cítím bezpečněji, je to prostě moje druhé já. Ach jo, hlavně , že na vnučku hartusím.

Pokrok nezastavíme, mobil naštěstí funguje na všech stranách, takže je to v pořádku. Snad. Eleno, díky za pěkné fotky.

Elenko, děkuji za Tvůj životní příběh. Co se týká mobilu, tak v roce 2000 jsem se stala majitelkou prvního velkého mobilu. A žila jsem v takové té bublině, kdy se říkalo, že každý de*il má mobil. V autobuse při zvonění se nejméně 10 lidí dívalo, zda to zvoní právě ten jejich přístroj. Dneska ho klidně nechám ležet a neberu si ho s sebou, neboť nechci býti na každém kroku kontrolována... Je jasné, že je to dobrá věc, denně mohu kontrolovat tatínka, který bydlí 220 km daleko. Dcera se mi může ozvat z téměř jakéhokoliv místa na světě, a že ona hodně cestuje... To je fajn. Jistě pro rodiče na kontrolu dětí je mobil taky dobrý, ale jinak je to opravdu strašák lidstva. Ale to by bylo ještě na dlouhé psaní...

.Dneska už je nepostradatelný.Jen je škoda,že mnohdy nahrazuje osobní setkávání.Pozoruji,že se ze mne stává závislák.

Moc hezký článek. Také si už život bez mobilu neumím představit. Obvzlášť když jsem v zahraničí je nezbytným kamarádem.

Elenko, při čtení jsem pořád viděla Honzu, skvělé, že přežil, pozdrav ho! Mobil fotky máš senzační, ať je výstava úspěšná....bude, dvě vynikající autorky totiž znám :-)

Oprava.... a já si dodnes...

Eleno, moc hezký článek. Já i manžel máme mobily tuším od r. 2001. A jsem tomu víc než ráda. Nebýt mobilů, tak nevím, jak bychom zvládli všechny životní zlomy. Jako byla povodeň 2002,několik vážných nemocí, manželovu transplantaci a moji práci. Tam jsem musela mít mobil neustálému sebe. I v době volna. Občas jsem si přála, abych byla mimo signál. Ale je pravda, že tu potvoru co neustále bliká a zvoní mám celkem ráda. A když jsem četla několik příspěvků o pevných linkách, tak jsem si vzpomněla, jak jsme měli doma první telefon. Dokonce jsme měli samostatnou linku a ne podvojnou. Psal se rok 1966 a ja5di dodnes pamatuji to číslo. A Eleno fotky jsou opravdu krásné - umíš. :-) :-)