"Mých 30 let " - Fenomén MOBIL

Mobil je někdy dobrý sluha, ale zlý pán. Z mého povolání byl jakýkoliv telefon nutností. Pořídila jsem si obyčejnou Nokii, v době, kdy to bylo již za rozumný peníz, je tlačítková a mám už asi třetí stejné značky doposud. Nějak na ty dotykové nejsem. Stačí mi: komunikovat, SMS, MMS, upomínky, poznámky budík. Jinak internet mám v notebooku a nepotřebuji bý on-line. Taky existuje okolní svět, ne jen ten mobilový a internetový.

Děkuji za hezké komentáře. Jen bych chtěla dodat, že celý soubor fotek Fenomén mobil je součástí fotografické výstavy, která bude nainstalována v pondělí v jesenickém kině.

Jsem jako Věrka. Byla jsem z těch, kteří dlouhou dobu odolávali mobilu. Ale pamatuji si, že ještě přede mnou prohlásila bývalá emigrantka Yvonne Přenosilová, že nechce mobil. Nevím, zda jí to vydrželo dodnes. Já opravdu jen na zprávy a telefon. Ale v situacích, jakou zažila Eli i další z komentářů, si člověk uvědomí, že ten mobil občas nutný je. Díky, jsem ráda dodatečně po letech, že to u vás tehdy tak dopadlo.

Jo, a na mobilu jsem taky závislá, jako dnes každý. Tedy kromě mého muže. :-)

Elen, krásně jsi to napsala. Muselo to být hrozné, pro mně takhle jednou přišli do práce policajti a ptali se, jestli mám syna Ondřeje a pak mi sdělili, že ho srazilo auto, jel na kole. Krve by se ve mně nedořezal. U vás i u nás to naštěstí dobře dopadlo. Ať vám to s Honzou ještě dlouho vydrží. *********

Ve stejné době přišel manžel o svou jedinou ledvinu a čekal, jestli bude mít někdo smůlu, aby on mohl mít aspoň naději na štěstí. Čekal na možnou transplantaci. Nikdy jsme neměli doma telefon, proto jsme si urychleně pořídili mobil, abychom byli kdykoliv připraveni na odvoz k transplantaci a tím k zachování a prodloužení života. Dodnes nemám chytrý mobil a doufám, že nebudu jako většina jejich dnešních majitelů k němu připoutaná, až si ho konečně pořídím. Máš moc hezkou sbírku ..bilů a tvůj článek také nemá chybu. :-)

Silný příběh, bezvadně napsaný celý článek. Co se týče mobilů, nejvíc mi vadí, když matka v autobusu nebo v tramvaji a má sebou dítě v kočárku, místo, aby sledovala dítě a bavila se s ním, tak kouká do mobilu.

Bez mobilu jsem jako bez ruky. Už v dětství jsme měli pevnou , ale to se nedá srovnávat, jak jsme vyměnili pevnou za mobily. Jak byly veliké a těžké, stejně jsme je moc nenosili. Mám asi šestý ( dostávala jsem i ojeté) a je mi nejmilejší. Elenko, zdravím Honzu...Uf....

MOBIl je jako oheň - dobrý sluha, ale zlý pán. Pamatujete si, jak kdekdo chodil třeba s rubikovou kostkou? S mobilem se chodí v mnohem větší míře. Kdo ho nemá, jakoby ani nebyl. Když umírala před 20 lety sama doma moje maminka, neměla ani pevnou linku, natož mobil, aby si mohla zavolat pomoc. Díky výhře zde na íčku jsem se skamarádila s chytroušem a poznávám jeho výhody. Přes hlavu si ho ale rozhodně přerůst nenechám. Tvůj příběh je silný a díky bohu dobře dopadl. Pozdravuj toho svého buldozeristu, ve hvězdách měl psáno, že se musí uzdravit a ještě tu pobýt.

Také obdivuji propojení dramatického rodinného zážitku se zajímavým vstupem MOBILU do děje v harmonické rodině. Elena V. zpracovala zadání redakce "Mých třicet let" dokonale, bez populistických politických frází, obyčejně lidsky, citlivě a věrohodně. Děkuji. Každé slovo navíc je zbytečné :-))))))