Ze svého úspěchu má pocit viny

Je to takové obecné sdělení , je poznat, že to není váš příběh.

Ano, takové příběhy se stávají a taky je znám, ale ten domácí úkol se Vám moc nepovedl.

Abych vám to trochu přiblížila, tak tenhle příběh je dost o mě, ale ne až tak úplně. Psala jsem ho jako domácí úkol do tvůrčího psaní, kam od října chodím. Téma byl titulek z novin nebo časopisu. Zaujal mi tento, a tak jsem ho použila a při své nabubřelosti, jsem se s vámi o něj podělila... Děkuji za názory. Moc si jich vážím. A manžela a otce? Toho mám už celých 45 let.

Stává se, že si něco namlouváme a ono je to ve skutečnosti trochu nebo hodně nebo úplně jinak. Chatu s pozemkem mu darovala, takže nakládal se svým majetkem a těžko mohla nesouhlasit s přestavbou podle jejích představ. Pozdě honit bycha.

K pláči.....

Přímo ukázkový případ byl film Pozor vizita, kdy otce "ždímaly" děti a do opatrování si ho nakonec vzala dcera, která od něho nikdy nic nechtěla.

Kdo chce kam, pomozme mu tam, ale jak se hezky česky říká, " od camcaď až po camcaď". Nikde není psáno, že vše, o čem si myslíme, že "dobře" děláme, se v dobru vrátí. Někdy mám pocit, že takovýchto lidí je plný parlament, protože, kdo začínal "od píky", nikdy nebude druhého sobecky "dřít z kůže", jen proto, aby se sám měl dobře.

To je ale smutný příběh. Ale občas se to prostě stane. Ano, kde je otec, to nemohl zasáhnout? Třeba by se to tak smutně nezvrtlo. Ano, opičí láska jako vystřižená.

První odstaveček si protiřečí se zbytkem článku. Se synem měla kromě pár let na základě pořád nějaké problémy, které omlouvala. Matčina láska nezná hranic, někdy ke škodě všech zúčastněných. A ta opičí matčina láska bývá prokletím. Smutné.

I to někdy život přinese. Plně souhlasím se Zuzkou P. ale bylo by mi všeho moc líto. Přeci jen, to se často nestává....