Vlaková spojení na Balkán, konkrétně do Bulharska k moři, bývají a bývala různá. Podobně je tomu i do Rumunska k moři, ale tam je cesta nepoměrně kratší a lépe se za velkého horka dá ve vlaku snést. Kdysi existovalo z Prahy i z Brna přímé spojení do Burgasu, později se přepřahaly naše lehátkové vozy v Budapešti, jindy zase proběhla cesta po přepřahu v Budapešti ještě s celodenním čekáním na další rychlík v Bukurešti a tak střídavě různě.
Zmíním se o poslední uvedené alternativě, o té s celodenním čekáním v Bukurešti. V Rumunsku, a to konkrétně v Konstanci, mám velmi dobrého přítele. Ten se léta staral, a stále ještě stará, o naše zájezdy v Magnalii a později v Eforii Nord i Euforii Süd. Pan Vladimir je důchodce, mimochodem člověk velmi vzdělaný a znalý, dohovoří se několika jazyky a pro turisty byl vždy doslova pokladem. Zejména pro svou ochotu a obětavost, kdy bez pár hodin celých čtyřiadvacet hodin denně byl schopen se věnovat našim skupinám. A to zvládal průběžně pomáhat například i organizovaným skupinám turistů ze Slovenska a v neposlední řadě i turistům jednotlivcům. Řeči česko-slovenské se dle jeho sdělení naučil jako samouk právě mezi turisty ve zmiňovaných destinacích, kde o české a slovenské turisty nebyla nikdy nouze, ať již to bylo před listopadem 1989 a nebo několik let po něm.
Jednoho léta jsem jel jako vedoucí zájezdu do Bulharska do Primorska. Ten rok to bylo s vlakovým spojením jaksi komplikované, některé turnusy přijely vozem do Burgasu, některé do Varny a s odjezdem tomu bylo stejně. Buď z Burgasu a nebo z Varny. Na náš turnus připadlo mimo jiné také to dlouhé celodenní čekání v Bukurešti. Celou dobu při přípravě zájezdu jsem přemýšlel, co vlastně s účastníky v Bukurešti celý den dělat. Měl jsem zjištěno, že Bukurešť není až tak atraktivní město, abych byl schopen řádný celodenní program vytvořit. Dostal jsem spásný nápad. Zatelefonoval jsem Vladimirovi, vše mu sdělil a zeptal se, zda by mi jako Rumun nemohl pomoci načrtnout celodenní program. On mi odmítl na dálku program navrhnout, ale ujistil mě, že na nás v Bukurešti bude čekat a udělá nám průvodce, samozřejmě že mi jako dobrému příteli vypomůže. Snažil jsem se mu to vymluvit, z Konstance do Bukurešti je to přece jen daleko, hodně času stráví na cestě a pak ještě celý den s námi. On ale pravil, že se alespoň zase po roce uvidíme, když to léto již do Rumunska nepojedu. Byly totiž některé roky, kdy jsem za sezónu zvládl i tři klubové pobytové zájezdy, a to Bulharsko, Rumunsko i Chorvatsko.
Jak Vladimir řekl, tak se také stalo. Celou noc procestoval do Bukurešti, aby tam na nás ráno mohl počkat. K mému překvapení nás na nádraží nečekal sám - byl tam s ním i náš další dobrý známý z ředitelství rumunských železnic, který naše vozy při zájezdech vždy doprovázel z Bukurešti do Konstance. Tak jsem měl k dispozici dva erudované průvodce znalé poměrů a během dne jsme se snad o hlavním městě Rumunska dověděli vše, co bylo možné se dovědět. Nohy jsme únavou necítili, řádný kus města jsme totiž prošli pěšky. Také jsme si samozřejmě dopřáli i pár chvil odpočinku a nějaké to občerstvení, abychom si s Vladimirem a Georgem mohl v klidu u pivka popovídat. Vladimir při řeči prozradil, že při noční cestě přišel o svetr, který mu byl ukraden. Za svou dobrotu přišel chudák k újmě. Ujistil jsem ho, že po návratu z Bulharska hned po prvním vedoucím, který pojede se zájezdem do Eforie, pošlu svetr nový. Tak jsem samozřejmě i učinil, do balíčku jsem přidal i dvě košile a pár dobrot, kterých se v Rumunsku mnoho nedostávalo. Po celodenním pobytu Vladimir s Georgem ještě s námi počkali až do odjezdu našeho vlaku, na nádraží u vlaku přímo u lehátkového vozu jsme se srdečně rozloučili, přiťukli si českým pivem na peróně a my poté frčeli dále za slanou vodou a sluncem do Primorska. Vladimira čekala zase celonoční cesta domů. Byl jsem jemu i Georgovi za jejich službu velmi vděčný.
S Vladimirem jsem ještě při dalších pobytech v Rumunsku u moře prožil mnoho příjemných chvil. Musím na něj také prozradit, že v letošním roce 2012 oslaví významné životní jubileum, devadesát let, kterých se doufám dožije ve stávajícím dobrém zdraví a pohodě. Mně nezbývá, než mu přát opravdu jen všechno nejlepší a ať mu zdraví ještě hodně slouží.
