Dříve bylo lépe. Hodnocení minulosti bývá často zkreslené

Rodinám s dětmi PRACUJÍCÍCH rodičů bylo jednoznačně lépe do 31. 12. 1992. Od 1. 1. 1993 se zohlednění nákladů na výchovu dětí v rodině doslova propadlo o tři čtvrtiny (zák. č. 586/1992 Sb., 589/1992 Sb.), z 50 % na 12,5 %. Jakoby Klaus tehdy prohlásil, že děti nepotřebují ani šatit, ani živit. Podrobnosti v článku Hiršl M., Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie, 2004, 46: 166-176. Aktuálně se dá nadměrné zdanění mezd rodičů s dětmi vyčíslit částkou 44 miliard korun/rok. Jen díky uvedenému opatření vlády V. Klause z roku 1992 vymíráme v počtu 30 000 nenarozených dětí/rok do VYROVNANÉ populační bilance a to TRVALE.

Vzpomněl si vlastně někdo na ty vymoženosti u lékařů, které tu panovaly a byly hodně špatné? Například na komisi žen na UPT. Opravdu hodné a mírumilovné soudružky, co ty nešťastné ženy málem natáhly na skřipec a měly plusovou čárku v notesu.

Dříve, že bylo lépe? Tak to je tedy pěkná blbost. Nikdy jsem se neměl tak dobře, jak se mám teď. A to neříkám jen proto, že mám dost toaletního papíru, že si jahody mohu koupit třeba o vánocích, že v minulosti jsem byl jen v Bulharsku a teď když se mi zachce mohu si zaletět do Paříže, Londýna, k moři do Španělska. Říkám to hlavně proto, že žiju konečně ve svobodné zemi. Radost mi kalí jen jedna věc a to že komunisté jsou pořád t.zv. u lizu ! Nadělali tady v minulosti dost pořádného svinstva. Dejme si na ně pozor!!!

Vzpomínám rada5 na dříve, v tom smyslu, že jsem byla mladá, děti byly malé, každá maličkost nás těšila.Ze by dříve bylo lépe, to určitě ne, ale nebyla to taková konzumní společnost jako dnes. Dnes jsou prostě bohatí a chudí a mezitím moře problémů, které se dotýkají i nás a zlobí nás. Ani za nic bych nechtěla vrátit dobu, kde kdo nesouhlasil, byl třídní nepřítel.

Ad paní Skopanova: Ten klasik byl Karel Čapek. Citát mám mezi svými pro íčko. Tomu, že minulost vidíme s odstupem lepší, než byla nebo než jak jsme ji prožívali, se říká vzpomínkový optimismus. Já jím moc netrpím.

Celá naše velká rodina se máme dobře. Všechny tři děti si pořídily vlastní bydlení (hned po škole poslechly naše rady a začaly spořit). Jezdíme každý rok na dovolené. Já jsem musela při prvním klukovi hned po mateřské (6měsíců) do práce (spláceli jsme družstevní byt). Prožila jsem hezký život, ale když se dívám na filmy a seriály ze socialismu, byla to absurdní doba. Každý kdo je zdravý a pracovitý má dnes daleko větší možnosti realizace. Nadáváme na zdravotnictví, ale z vlastních zkušeností vím, že je špičkové. Mě vrátili do života v Brně, naše dvojčata v Praze v Podolí. Važme si toho, co máme !!

Shrnula bych to asi tak....čím jsem starší, tím jsem na světě radši.....uvědomuji si, že se pořád někam posouvám, že se ráda učím nové věci, že nejsem svazovaná povinnostmi k rodině, kopu sama za sebe, už se neohlížím na to, co by v práci řekli, kdybych chtěla jinak dělat to či ono, co manžel řekne, když budu chtít jít na nějaký kurz, že bych někam jela, ale nemůžu, protože....zkrátka...na světě je fajn. I přes ty trable, starosti, zdravotní potíže....

Děkuji všem za hodnocení minulé doby, čtení to bylo zajímavé. Já konstatuji - nyní je mi lépe, i když jsem stará a často bolavá. Přesto jsem šťastná, že jsem se dočkala demokracie, tudíž svobody. Nesmírně si toho vážím, v době před revolucí jsem si v duchu připadala jako člověk 2. kategorie, protože celá moje rodina byla nestranická, tudíž nemajetná a na vesnici opovrženíhodná. Vyhrabat se z toho jen tak nešlo. Ačkoli jsme si těch výhod s manželem zase tolik neužili, jsem ráda, že náš syn už žije úplně jinak, plní si své sny. To je pro mne důkaz, že i přes všechny nešvary dnešní doby, kdy už nejde věřit téměř nikomu, se život v naší zemi zlepšil. Brblat může jen ten, kdo si myslel, že v demokracii nebude muset tvrdě pracovat a nebude nést za nic zodpovědnost. V demokracii má takový člověk pouze jistotu, že ho nikdo nebude do ničeho nutit. Jak si tedy zařídí svůj život je jen na něm.

Mladý člověk je optimističtější, ale i nedobré věci snáší lépe než starší generace, protože má stále velkou naději, že bude líp. Navíc má člověk v sobě zakódováno, že si z pudu sebezáchovy zpětně pamatuje více to lepší než to horší, případně si dodatečně to zlé trochu vylepší, aby se neutrápil. Něco bylo lepší, něco horší, každopádně nás však čekal ještě daleko delší život než nyní. A to bylo fajn.

V mládí má člověk různé představy a idály.Pak žije nějaký život,zestárne a jednoho dne se zamyslí: byl můj život takový,jak jsem si ho představoval? Nebo jsem život jen tak projel,jako obvyklou trasu dopravním prostředkem do práce? Je to složité,jednoznačně říct,zda dřív bylo líp. Jedno je jisté,bylo lépe v tom smyslu,že člověk byl mladý,zdravý,ničím se zas až tolik netrápil....Ve stáří více rekapitulujeme,máme radost z toho,co se nám povedlo,jakých úspěchů jsme dosáhli. Tím,co se nám nepodařilo,se už tolik netrápíme,co se dá dělat,nedá se omládnout a začít znovu.Tak vidíme v tom,co bylo větší jistotu,než v tom,co ještě bude.Bohužel,se vše jeví,že se na nás řítí nezadržitelně jen horší časy. Z toho pak vyplývá ta relativita hodnocení minulosti,jako lepší,než co je nyní.