Život je vlastně veliká švanda

Hanko, ty jsi pěkná ranařka! :-) Byla jsem o hodně mladší, když napadlo hodně sněhu. manžel odjel s dcerami lyžovat a já si lebedila doma při vaření. Pak mi někdo zavolal a já šla něco vyřídit sousedce. Když jsem přišla zpět, byly dveře zavřené a klíče vevnitř. Navíc jsem něco pekla v troubě. Byl víkend a nebylo na koho se obrátit o pomoc. Mobily nebyly. Nakonec soused přelezl z přilehlého balkonu na ten náš a rozbil sklo v balkonových dveřích. Jako na potvoru klesla teplota hluboko pod nulu a my čtrnáct dnů s lepenkou ve dveřích čekali, než nám to sklenář přišel zasklít. Do obýváku jsme nechodili, tam mrzlo. Dnes je to veselá příhoda, ale tehdy nám bylo hodně krušno.

Moje neustálá můra, nahmatat klíče v kapse...

Hanko, Ty jsi to vylíčila tak živě, že jsem Tě s tím košem v bačkorách jasně viděla... NO, HLAVNĚ ŽE VŠE DOBŘE DOPADLO. Také mám náhradní klíč ukrytý mimo byt, v zámku nějakou pojistku, že mi otevřené dveře nezabouchne ani ten nejsilnější průvan... Dovedu si ten výraz zámečníka představit :)))

Hanko, to jsou věci, které se stávají i mladším, takže žádný stres. Líbí se mi, jak to vždycky napíšeš, cizí problém dobře popsaný vždycky potěší. Taky máme klíč u sousedů. :-)

Nedávno jsem zažila něco podobného, ale nemělo to takový průběh. Zabouchla jsem si klíče v bytě, když jsem šla do sklepa. Naštěstí jsem měla sebou mobil a rezervní klíče mám u sousedky v baráku. Neby!a doma, tak jsem u dalších sousedů čekala, než dorazila a otevřela mi být. Je mi také 75.

To se opravdu může stát všem bez rodílu věku, netřeba se nijak stresovat. Kdo pochopí, pochopí, kdo ne, jeho věc, hezky jste to napsala a možná, že každý z nás si na něco podobného vzpomene. Život by byl jednoduchý... díky za článek