Musím vám popsat jednu zajímavou příhodu s mými vnoučaty, a sice na téma „Kouření škodí lidskému zdraví“. Ta příhoda mne tak překvapila, mohu říct, že až šokovala, že mne pak donutila přemýšlet, kde se stala chyba a proč došlo k tomu, k čemu došlo. Na úvod ještě podotýkám, že jsme kompletně rodina nekuřáků.
Přivezli mi na den, kdy měla škola volno, mé čtyři vnoučky. Už od rána prý balili, takže kromě dvou tašek měli zabaleny i své „potřeby“, což obnášelo u každého další dva bágly navíc, které obsahovaly sadu různých plyšáků na noc a různé další tajné věci, o kterých dospělí nemají vědět (ale stejně se později dozví, protože to breptové nevydrží a všechno vyslepičí sami).
Když vyložili své náklady, koukám, co to je v té hromadě – nějaké papírové rourky od nejmenší až po nejsilnější, vypadající na první pohled jako cigarety, měly totiž vybarvené i filtry. A byly to cigarety, jak mne poučila jejich výrobkyně – nejstarší vnučka. Ty nejmenší jsou prý pro malé lidi (zřejmě už pro děti), ty větší pro ženské a ty největší, o kterých jsem se domnívala, že to jsou doutníky, prý pro muže, vysvětlila mi ! S největší pravděpodobností chtěla i ona poučit ty mladší o tom, co se dozvěděla ve škole. A mně bylo sděleno, že měli ve škole přednášku a tam jim říkali, jak škodlivé je kouření a že kouřit se rozhodně nemá! A že cigarety jsou drahé a ti, co kouří, by si za peníze dané za cigarety, mohli místo toho koupit za rok auťák! To mi opakovala několikrát, zřejmě jí to nejvíc uvízlo v hlavě. Přemohla jsem svou touhu k hurónskému smíchu, když jsem si uvědomila výsledek přednášky, který vlastně vedl k výrobě cigaret, a snažila jsem se, seč jsem mohla, zachovat vážnou tvář.
Cigaret bylo vyrobeno dost a já si oddechla, že zřejmě nemají ponětí o tom, že je vevnitř nacpán tabák, jinak by to určitě věrně napodobili, nacpali to nějakými ústřižky a kdoví, ještě to v nestřeženou chvíli i zapálili, kdyby měli čím. Přešla jsem to a myslela, že je to tím vyřešeno, že na to za chvíli zapomenou... ale nebylo tomu tak. Své výrobky střežili a měli je spočítané.
Když jsem pak nečekaně vtrhla do pokojíčku na kontrolu, naskytl se mi zajímavý obraz. Ti mladší měli v pusách ty „své“ cigarety a rozkročeni s přimhouřenýma očima napodobovali, jak kouří. Zřejmě byli už instruováni tou nejstarší, či to někde viděli v reálu nebo snad v televizi. Zkrátka TAM PROBÍHALA VÝUKA KOUŘENÍ CIGARET !!! To už jsem nevydržela a přenesla jim přednášku svou - o černých plících, o pozvolném dušení, nemocech z kouření, neschopnosti pořádně dýchat a v závěru o předčasné smrti. To abych je pořádně vyděsila a zahnala jejich mylné představy o tom, že když na rok přestanou s kouřením, koupí si auťák a pak můžou zas vesele v této činnosti pokračovat…děda okamžitě přidal svou zkušenost, jak mu jeho děda půjčil svou dlouhou fajfku, aby si to taky zkusil, a jemu se udělalo tak zle, že to z něj šlo horem dolem a on že od té doby svého útlého věku kouření zcela zavrhl (možná by stálo za to, aplikovat místo přednášky tuto jednoduchou praktickou verzi našich předků). :-))
Když jsem si to pak dodatečně všechno rozebrala, došla jsem k jedinému závěru: buď my máme nějak příliš zvídavé a tvořivé děti (o čemž pochybuju, protože děti jsou všechny zvídavé a tvořivé) nebo ta přednáška byla předčasná vzhledem k věku posluchačů a měla se uskutečnit až tak v páté třídě (ale ruku do ohně bych za to nedala). Dotyční přednášející a nakonec i učitelé to zkrátka asi nedomysleli – nedomysleli to, že tak malé děti berou věci jinak a že ti „starší“ pak instruují své mladší sourozence, známé i příbuzné – ovšem po svém, a tak se původně dobře myšlený počin zkrátka zvrhne. Vždyť co se tak vehementně zakazuje – to je přece tolik lákavé, to se musí zkrátka vyzkoušet ! Známe to všichni.
Přednáška tedy v našem případě padla na úrodnou půdu – ovšem naprosto v opačném smyslu, donutila totiž posluchače k výrobě vlastních cigaret a následně k jejich okamžitému užití v praxi. :-)) :-))
