Josef Fousek: I samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš

Krásně napsáno,bečím když to čtu.To se nedá přirovnat k tomu co se dá přečíst na různých diskuzích.To je pohlazení na duši.

Dodatečně jsem se podívala na fotografie pod článkem. Při pohledu na fotografii pana Fouska s manželkou, na fotografii se psem, který se s bezvýhradnou oddaností a láskou dívá do očí "pána", vidím kouzlo osobnosti v té nejčistší formě.

Dodatečně jsem se podívala na fotografie pod článkem. Při pohledu na fotografii pana Fouska s manželkou, na fotografii se psem, který se s bezvýhradnou oddaností a láskou dívá do očí "pána", vidím kouzlo osobnosti v té nejčistší formě. co je to láska k

Zbývá jen popřát, aby Vám ten pro Vás hezký život vydržel co nejdéle

Pana Fouska mám moc ráda. Děkuji.

Krásný rozhovor s Pepou Fouskem. Mám jeho humor moc ráda a přeji mu hodně zdravíčka do dalších let. Mimo jiné, zmiňovaná píseň doprovázela na poslední cestě mého manžela, který ji také miloval.

I my, dědci 70-80+,co spolu mluvíme, máme rádi Pepu a přejeme mu hodně sil a invence, do dalších let.

Děkuju za moc zajímavý rozhovor. Pepu Fouska a jeho humor i písně mám opravdu ráda.

Mám Pepu Fouska ráda, jeho píseň Až mě andělé - provázela se mnou na nejtěžší cestě.

Já si vzpomínám, jak kdysi Josef Fousek vyprávěl o tom, jak si "nainstaloval lavor" jako "satelitní anténu". A když se ho přišel jeho soused zeptat, co na to chytá, on řekl: Nic. "Tak proč děláte z lidí blbce?" odvětil soused. "Já z lidí blbce nedělám, zatím jste se přihlásil vy." A také si vzpomínám na jeho vyprávění, jak byl ve vaně, někdo zazvonil, on si myslel, že je to manželka, tak vyběhnul nahý, s kabátem přes ramena, otevřel dveře a zvolal: budliky, budliky! A ona to byla pošťačka. Jeho humor se mi líbí.