Opravdu odpočíváte, jak vám radí doktoři? Tomu se mi nechce ani věřit...
Teď právě často sedím u počítače a dělám korekturu. Mám ji odevzdat do listopadu, kniha vyjde příští rok na jaře. Jmenuje se Pusa na špacír.
Píše se vám snadno?
Každá knížka je pro mě těžká. Pořád jsem si myslel, že mám ten nejlepší počítač, dokud nepřijel známý z Ameriky, popadal se za břicho, když ho uviděl. Nejradši píšu plnicím perem. S gustem to pak přepisuju v prastarém editoru T602 do počítače a syn Tomáš nakonec vše dává do Wordu.
Jak vznikla vaše proslulá píseň Až mě andělé?
V roce 1982 v Tatranské Poliance na Slovensku v Ústavu Jiřího Wolkera. Měl jsem zrovna vycházku, stýskalo se mi po ženě, po rodině, tak jsem si jako medikaci napsal báseň. Původně se jmenovala Píseň pro mou ženu, ale když jsem ji manželce poslal, zdála se jí příliš smutná. V té době jsem netušil, že by z toho mohla být píseň.
A jak se z ní stala písnička?
V roce 1987 jsem ji recitoval v šatně v divadle ještě starého Semaforu. Petr Spálený mě slyšel, text ho zaujal, a když se vrátil do Říčan, kde s Miluškou Voborníkovou žijí, zhudebnil ji. Miloslav Šimek uváděl pořad Pohoda Vánoc. Na pódiu stromeček, vánoční nálada. A tam ji Petr poprvé zazpíval. To už se jmenovala Až mě andělé. Měla veliký úspěch. Seděl jsem na pódiu vedle Zuzany Burianové, Milušky Voborníkové... a dost mě to dojalo.
Kdy vás napadlo, že bude takhle slavná?
Za to Petrovi Spálenému děkuju, protože víte, jak on to zpívá! Má takový nezaměnitelný chlapský hlas. Píseň se hrála všude možně snad mnohomilionkrát a hraje se i při posledním rozloučení. Po pravdě už po prvním představení v Semaforu jsem si přál, aby nezapadla. A to se podařilo. Všude, kde jsem cestoval a hrál ‒ v Americe, Austrálii, Evropě ‒ tuto píseň krajané znali a já měl vždycky radost i za Petra Spáleného.
Co vás čeká v nejbližší době?
Připravuju velikou knihu, do které vybírám texty za padesát, šedesát let. Už jsem to dal celkem dohromady. Knihu jsem nazval Nemám čas lhát.
Prý jste už pradědeček, není-liž pravda?
Už podruhé! Nedávno se narodila Emma, ta je od mé vnučky, a tři měsíce před tím jsem se stal pradědečkem poprvé. To je zase Lilinka od vnuka kaskadéra. Jsou to hezké děti, zdravé. Je to nádherný pocit, že se zrodil nový život. Ale říkám si, panebože, co je asi čeká. Řekl jsem, že až jim bude patnáct, půjdu s nimi do tanečních. Žena se na mě podívala a prohlásila, že jsem se zbláznil, vždyť mi bude devadesát pět. A je to měsíc a půl, co jsem byl v péči lékařů v Kladně a Na Homolce.
Kde ještě jste vystupoval?
V Ďáblicích jsem hrál v Domově pro seniory. Bylo tam plno, museli to dát do jídelny. Měl jsem ohromnou radost, že jsem lidi potěšil.
Co vám kdy v životě udělalo radost?
Radost mám pořád. Například když držím v ruce svoji knížku. Těší mě, že se nemusím vnucovat. Chodí na mě lidi, nejsem proteklý bulvárem. Nejsem straníkem a neklaním se. Viděl jsem kus světa, v Americe v Evropě, v Austrálii. A jsem rád, že mám diváky a čtenáře i doma v Česku. Hraju hodně na Moravě, rád se vždycky stavím v Luhačovicích. Všude nalézám dobré přátele.
Které životní období považujete za nejúspěšnější?
Kdyby to měl být životní úspěch, tak seznámení s Jarmilou. Jsme spolu padesát osm let a známe se šedesát let. Rozumíme si a máme se rádi. Začal jsem od piky, vzdělání žádné, ale lidi v práci mě měli rádi.
Jak odpočíváte, když nejste na jevišti?
S rodinou. Mým největším štěstím je, že rodina funguje a je velká. Dětem jsem nikdy nedal ani pohlavek a Jarka je vychovávala s láskou. Vnuk Josef je kaskadér, objevil se už v mnoha filmech, vnučka pracuje v knihovně na DAMU, vystudovala filozofickou fakultu.
Jak se udržujete v psychické a fyzické kondici?
Cvičím jen tak lehce. Hlavně člověk nesmí být pořád sám. Taky platí „prací proti smrti・, jak řekl Romain Rolland. A prací může být třeba krmení ptactva, chození na procházky, čtení knih nebo zájem o události kolem. I samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš.
Máte nějakou radu pro lidi, kteří překročili osmdesátku, aby byli dlouho fit?
Někteří nadávají na všechno a na všechny a jsou zapšklí. Já osobně se řídím tím, že vždycky mluvím pravdu, proto se podruhé nemůžu nikdy splést. Měl jsem šťastný život a i když jsem byl často nemocný, tak jsem se z toho vydrápal.
