O vlacích vesele i vážně

Zuzko, hezké vzpomínky. Já jsem začala pořádně cestovat vlakem až tady v Liberci, dříve jen a jen autobusem. Když jsem jela vlakem prvně, musela jsem se zeptat, jak se otvírají dveře, abych mohla vystoupit. Čekala jsem u Tvého článku nějakou fotku,třeba toho viaduktu:)))

Pěkné povídání, Zuzko. Já jsem jel vlakem poprvé za dvacet let až někdy před měsícem a užíval jsem si to.

Já mám cestování ve vlaku ráda. Někdy je to opravdu námět na dobrodružný film. Jezdila jsem často a ráda. Teď už jen autem nebo autobusem. Jako malá holka jsem často jezdila tratí z Bechyně, to bylo krásné zajímavé. A milovala jsem jízdu z Prahy kdy jezdila mašina na uhlí. Mělo to kouzlo, které žádný super expres nenahradí. M

Moc hezký článek. Já sama moc ráda cestuji vlakem, ale zatím se při mém cestování nic vážnějšího nepřihodilo. Ale vzhledem k tomu, že jsme bydleli v Holešově kousek od kolejí, tak pamatuji si hned 2 střety vlaku s osobními auty - a věru nebyl to pěkný pohled. Bohužel u jedné to bylo dokonce s úmrtím 2 lidí.

Zuzko, díky za hezké příběhy. Nádraží a vlaky mám ráda od dětství. Vzpomínám si, jak jsme při cestě do Příbrami stávali v chodbičce a dívali se v zatáčkách na kouřící lokomotivu, z níž létaly jiskry. :-)

Ano, vlaky jsou už pomalu jen nostalgickou vzpomínkou, ale pořád to ještě nějak funguje. My jsme byli tzv. železničářská rodina, tchán strojvedoucí ještě na parničce, můj muž též strojvedoucí, ale už na elektrické trati, já pracovala asi 15let na místním nádraží, ale i na různých jiných na trati Plzeň-Nepomuk. Pracovala jsem jako samostatná komerční pracovnice, teda česky pokladní všech přeprav, které na nádražích byly. Znám teda železnici z té druhé strany. Práce je to velice zodpovědná, hlavně strojvedoucí a výpravčí, ale i další profese. Vlakem jsem moc ráda nejezdila, ale to se změnilo v důchodu, ale když mě začaly zlobit nohy, bylo po parádě, protože na vlak to máme víc, jak 1km, a to je dnes pro mě daleko. Takže už jen nostalgicky vzpomínám na časy dávno minulé, a kdyby to šlo, někdy bych se na nádraží ráda rozběhla a zopakovala si to, co mi dnes hodně chybí. Jinak jsi pravdivě popsala železniční peripetie , někdy se opravdu stane něco, když selže lidský faktor, nebo se objeví technická, či přírodní překážka. To vše tak nějak k těm vláčkům patří, i když si to nikdo z nás nepřeje. Díky za hezky napsané povídání.

Teda Zuzko, až mám husinu. Vlaková neštěstí bývají hodně zlá. Jsme malá země a máme jednu z hejhustších sítí železnic a mně se zdá, že dost často dojde k neštěstí, nejen neukázněností vlakvedoucích, potom i dalšími okolnosti. Taky hodně je mrtvých osob na kolejích. Lidí hazardují se svými životy zcela nesmyslně. Ono když stojíte třeba v Kolíně na nástupišti a profrčí Leoexpres, který zde nestaví, i když musí snížit rychost, ale přeci, je to vteřina a je pryč, uvědomíte si, že pokud dojde ke srážce s dalším vlakem, který jede proti němu, budou vagony lítat vzduchem a pro cestující není úniku. Hrůza, hlavně že se Vám nic nestalo, ale stejně to ve Vás zůstane.

Zuzko, moc hezky jsi to napsala. Já zase vždycky raději jezdila autobusem. Po dlouhé době jsem v pondělí jela do Prahy vlakem a ne sama, ale s kamarádkou. :-)

Hoboes :-)