Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
11.11.2019 19:33
Hezká básnička, můžeš vzpomínat, vyprávět, malovat...to není nejsmutnější loučení, moře tu bude stále.
Alena Vávrová
10.11.2019 15:08
Jitu, při čtení tvých veršů jsem si nemohla nevzpomenout na báseň A.S. Puškina "K moři". To je také jedno velké vyznání a těžké loučení s mořem. Možná ji také znáš. I Zuzka ji jednou zmínila v nějakém svém článku o moři.
Jitka Chodorová
9.11.2019 17:17
Děkuji děvčata za komentáře, jen bych chtěla napsat, že smutek se už vytrácí, a mění se na nostalgii. Naposledy jsme byli s mužem u moře v r.2011, sice jsem se s ním rozloučila, ale současně si vždy říkám" za rok se vrátím, vrátím se zas". To jsem ještě netušila, že to bylo naposledy. Nemoci mého manžela, ale i moje zdravotní problémy nám to prostě nedovolují.
Anna Potůčková
9.11.2019 16:20
Krásná básen ale smutná! Ale radost i smutek patří k našim životům stejně jako záře slunce či nebe s mráčky!
Soňa Prachfeldová
9.11.2019 15:16
Krásné, melancholické.
Eva Mužíková
9.11.2019 10:11
Jitko, to je krásná básnička. Opravdu se Ti povedla. Úplně Tě vidím, jak po té pláži kráčíš......
Zuzana Pivcová
9.11.2019 08:10
Jituš, svým rozloučením s Albánií jsem se vlastně rozloučila i s mořem. Ale vím, že Tvá láska k němu byla daleko silnější než moje. Napsala jsi to víc než krásně. Moře v Tvém srdci zůstane stále.
Dana Puchalská
9.11.2019 07:54
To je krásná báseň, i když dost smutná. Ale i ten smutek patří k našim životům.