Pohádka o liščím ohonu

Veselá vzpomínka na dětství. Budulínek se jistě rád povozil na takovém ohonu?

Takový límec nosila maminčina sestra Růženka - paní doktorová právníková z Prahy. Dodnes vidím, jak při příjezdu k nám na vesnici, vystupovala takto vymóděná z černého hranatého auta. Její liška s korálkovými očičkami, čumáčkem a tou klipsnou nás děti velice přitahovala. ..…. Hezký jste příběh napsala.

Znám , měli jsme doma, měla jsem z toho liščího límce divný pocit.

Hezká vzpomínka. Připomněla mi, že jsem také kdysi hrála v Budulínkovi liščí maminku v hnědých teplákách s papírovou maskou liščí hlavy, ale bez krásného liščího ohonu. :-)

Veselá příhoda. Děkuji.

To je hezké vzpomínání. Já jsem si zase ráda hrála s kamarádkami u nás doma na princeznu a půjčovala jsem si maminčiny šaty, aby byly "dlouhé". Také jsem si půjčila jednou bez dovolení jejím páskové boty na vysokém podpadku a ten se mi podařilo zlomit, protože mi byly pochopitelně moc velké. Tak jsem pak dostala zákaz půjčovat si cokoliv bez jejího souhlasu.

Vzpomínám, že maminka také měla v době našeho dětství schovaný prvorepublikový liščí límec s hlavičkou i ohonem. Jako dítěti se mi to líbilo, ale s dospíváním a všeobecnou láskou ke zvířatům bych nikdy žádnou kožešinu nenosila. Na pokus s vyráběním energie si ze školy pamatuji. Díky.

Úsměvný článek - všestranné využití liščího ohonu!