Hledejme své předky

Rodokmen z otcovy strany jsme měli už od Protektorátu,kdy se hledali případní židovští předci.Já jsem se dostala ještě hlouběji,zatím poslední předek se narodil cca okolo r.1700.Bohužel,dále se zatím nedostanu,neb tam ještě není zdigitalizováno.Mně osobně vadí,jak ti faráři šíleně odporně a nečitelně psali,proč nepsali tiskacím písmem.Takto je to kolikrát hodně hádání,co tím chtěl pisatel napsat,ať už je to v latině,nějakém švabacho-kurentu,německy nebo i česky.Podivila jsem se,kolik lidí se tehdy dožilo i vysokého věku,kolik bylo nemanželských dětí,kolik malinkých dětí umíralo na "psotník" a pod.

Něco o tom vím. Zdědila jsem nějaké dokumenty a starší syn sestavil pro svou jedinou dceru k narozeninám Strom života. Při tom jsme se seznámili s paní, jejíž prababička byla příbuzná matky mojí tchýně a nejenže jsme si vyměnily informace a dobové fotky, vzniklo i hezké přátelství. Ale synovi pak od toho ruce upadly, dále nepokračoval. Ráda bych pokračovala sama, ale taky nejsem dost důsledná a mám těch zájmů povícero. Ale jakmile na něco narazím, dělám si aspoň poznámky. Zrovna nedávno jsem se probírala krabicí fotek po rodičích. Díky mamince, která skoro všude na rub napsala, kdo na fotce je, jsem zase pronikla trošku dál. Otec bohužel málokdy napsal, co nebo kdo na fotu je, tak jsem něco dala dohromady jen díky paměti na jeho vyprávění. Knihu "Babičko, vyprávěj", jsem dostala od nejst. vnučky k 70. Ale ještě jsem nezačala.... ;-))

Hezké a anizáslužné...Milanův tatínek jejich rod sestavil a manžel v tom pokračoval. Už to mají jeho bratři.Zapisují další sňatky vnoučat a pravnoučat. Můj rod trochu sestavoval švagr, ale už mé babičky sourozenci jsou všechny v cizině a tam to šlo do ztracena...

Pěkné, pracné, ráda bych, ale časově nezvládám. Zdenko, díky za tip.

Můžete si koupit knihu m"Babičko / dědečku, vyprávěj. Já ji dostala od své vnučky a postupně ji zaplňuji svými vzpomínkami a starými fotografiemi. Je to krásná práce pro dlouhé zimní večery. Knihu lze také objednat na internetu.

Pěkné, taky se hrabu ve starých fotkách a píši o nich.

Hezký článek a držím palce. Mám doma ještě pár dokumentů po i mých praprapředcích. A to luštění stojí za to. Nejlepší jsou ty psané švabachem. Už se celé sypou a jsou krásně zažloutlé.

Je to moc hezký koníček, ale vyžaduje svatou trpělivost. Taky se snažím něco dohledat, dost se mi už podařilo. Ale skončila jsem u toho kurenta. František je moc šikovný, když ho rozluštil.

Paní Maruško, když už jste zavítala na digitalizované kartotéky padlých v 1. světové válce, vězte, že pocházejí z Vojenského ústředního archivu, kde jsem roky pracovala. Zkuste pátrat ještě tam, zda se nedochovaly tzv. vojenské kmenové listy (odvodní lístky s následným zapsaným průběhem vojenské služby) Vašich předků. Františka M. obdivuji, ten je už v genealogii snad někde u Jagellonců. Já osobně jsem na tom, jako ta "kovářova kobyla". Náš rodokmen sestavený nemám, nebyl čas.

Závidím Vám ty začátky, ta tajemná odhalení, dozvídání se nových věcí. Toto již mám dávno za sebou a pamatuji na svoje nadšení při prvním rozluštění kurentu, nebo zápisu v latině. Přeji Vám v tomto bádání mnoho zdaru a hlavně výdrž.