Výprava do ztraceného času 3

Paní Hano, proč se ke vzpomínkám vracet?Je to složité, někdy se nám vybaví, ani to nechceme, prostě jsou tu, někoho třeba zajímají, třeba nám osobně už nejsou potřebné. Byť se nechceme vracet do minulosti, sama se někdy v myšlenkách nebo v jiné situaci objeví.Mnoho lidí říká po rozvodu apod. , že mají minulost vyřešenou, podle mne je to jen klam, nikdo z nás to nemůže 100% doložit, potvdit.Podle mne minulost je nám stále nablízsku,když na to pomyslíme, můžeme si říct, jestli to opravdu bylo, nebo ne...Vždyť z ní i čerpáme své vědomosti,recepty, rady, je toho hodně.

Každý z nás starších máme víceméně stejné vzpomínky.Proč se k nim vracet, člověk má hledět dopředu a ne dozadu na to , co pryč. Někdo si myslí, že je to nostalgie, ale není.

Při čtení jsem si zavzpomínala na svoje mladá léta. Chodila jsem do zpěvu, byla pionýrka, ale SSM mě nějak minulo. V té době jsem všechny aktivity dělala s potěšením, těšila se každý den do školy, milovala jsem četbu, drobné lumpárničky s dětmi z ulice, nedělní výlety s rodiči. Je toho mnoho a vše jsem dělala a prožívala dětsky opravdově a tak si to chci v paměti uchovat bez jakéhokoli případného politizování. Byla jsem šťastná!

Jelikož tatínek byl varhaník a maminka zpívala, tak jsme chodili do kostela 3x týdně pracovně, proto jsem také dlouho věřila na Ježíška a jako dítě jsem nechápala, jak může být tak nespravedlivý, že někomu přinese dárků, že se ani pod stromeček nevejdou a mě nepřinesl ani panenku. Jako újmu jsem brala, že se s námi rodiče nechodili koupat do Jizery, že jsme nejezdili na výlety, na dovolené, na rekreace atd. Díky rodičům, kteří nám nemotali hlavu, ale mluvili s námi otevřeně, "nemazali med kolem úst", jsem velice záhy pochopila, že to "daleko nedotáhnu". Tehdy jsem práci na poli, ve chlévě, protože jsme s rodiči pracovali jako rovnocenní partneři, chápala jako velikou nespravedlnost. Dnes na rodiče s láskou vzpomínám a jsem jim vděčná za vše, čemu mě za života naučili, hlavně s láskou pochopit "svět" ve všech jeho podobách ♥♥♥

OPrava ve straně

Děkuji za vyprávění, každý z nás tuhle dobu bral po svém, o něčem se dozvídáme i těmi výpravami časem, dokreslujeme si své vzpomínky i ty našich kamarádů, někdo má to štěstí, že se může poptat rodičů, strýců, tet.Jak léta beží, díváme se na to trošku jinak,u nás se politika neprobírala před dětmi, nikdo nebyl tzv. ve staně. Pamatuji, jak jsem začínala u Jiskřiček, zaslechla jsem hovor dědy s klukem od sousedů, jeho spolužačka byla naše vedoucí.No, vymykala jsem z řady, určité aktivity na mne nebyly. Byla jsem zkrátka jiná už od školky.Na můj pionýrský slib nikdy nedošlo, i když mi šátek visel ve skříni hodně dlouho.Přišlo období a někteří přešli ke skatům, ne nadlouho, pak zas byli pionýři.Jak to měl můj mladší sourozenec , to si už opravdu nepamatuji.Stejné to bylo i s e Svazem mládeže, ano i ne.Podnikový byl po průseru zrušen, místní byl jen na chvíli, oni měli spoustu volna na aktivity, zájezdy , já musela makat.

Hezké vyprávění , kdysi jsem brala jako újmu, že jsem nebyla z dělnické rodiny podle některých soudruhů učitelů a pochopila jsem až později, rodice mi nemotali hlavu politikou a ukradeným majetkem. Třebenice navštěvují na Slavnost květů, dokonce jsme tam byli nedávno na taneční zábavě. Muzeum je krásné , nedaleko Košťálov s nádherným výhledem.

Jendo, díky za tvé další vzpomínky. Vyprávění je poutavé, vtipné, realistické i melancholické. Na šátkování si nepamatuji. Pionýrský šátek jsem musela nosit, když jsme chodili stát k pomníčkům. Jinak má světonázorová výchova probíhala v duchu Svobodné Evropy a Rádia Luxemburg. Do toho se občas vmísila návštěva kostela. „Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“ C. R. Zafón

Děkuji za vzpomínání na doby minulé, pro někoho takové a pro někoho onaké. I každý v tom zlém miloval cosi ....

Pane Zelenko DĚKUJI! Článek ve mně vyvolal příjemný pocit :-) Pionýrský šátek, na rozdíl od skautského, byl začátkem konce svobody a samostatnosti jednotlivce a ve výsledné hodnotě celé společnosti. Můj příspěvek úzce souvisí s příspěvkem u článku https://www.i60.cz/clanek/detail/24300#article-discussion