Seniorům ve městech chybí příroda. Lidé na vesnici se v penzi lépe adaptují

Vyrostla jsem v Praze, ještě jako svobodná jsem si našla práci na venkově a i když to mělo nevýhody, ten klid mi za to stojí. V Praze mám přátele, které mohu navštívit, ale jsem ráda, když se mohu vrátit někam, kde je méně aut a víc přírody.

V mládí jsem toužila po Praze. Kvůli vztahu jsem také později odešla do Prahy. Čím dál víc jsem si začala říkat, že bych šla z Prahy do nějakého menšího města. Jenže ne sama, s někým. A ten není. :-D

I když jsme bydleli v Praze, utíkali jsme jak to šlo do přírody. Maminka si nemohla zvyknout po přestěhování do menšího, sice okresního města, ale tak často jsme se do Prahy vraceli k jejím rodičům, že jsme užívali kultury i památek víc než Pražáci. Bratránek se k nám přidával a těšil se na naše návštěvy. Mně se tu žije dobře, vše po ruce a příroda blízko, známí lidé. Stromy, řeku, rybníky, kopce a hlavně nebe nad hlavou potřebuji k životu.

Líbí se mi na vesnici, máme zahradu, psy s to bych ve meste nemela. Ještě, že mám auto a dojedu si kam chci a potřebuji. Přírodu mám kolem sebe. Také pohybu je na vesnici v domě se zahradou vice. Neměnila bych, i když pár dní relaci ve městě by neškodilo. Prostě , kde léta žijeme, tam jsme zvyklí a na stará kolena měnit způsob života není jednoduché.

Zvolila jsem takový malý kompromis. Bydlím v domečku na okraji velkého města, ale do přírody to mám pár kroků a když chci jdu do města autem nebo jezdí MHD, Na vesnici bych bydlet neuměla a ani nechtěla. Líbí se mi tam v létě, ale v zimě to musí asi být smutné.

Je to pravda. Měla jsem možnost se rozmyslet, kde chci na důchodku žít. Jestli v městském bytě bývalého okresního města s řadou možností kulturního vyžití nebo se nastěhovat do prostorné chalupy, kterou jsem zdědila po babičce,která byla po opravě a byla k celoročnímu obývání přizpůsobena. My ji používali jako chalupu a trávili tam s dětmi dovolené i víkendy. Měla jsem tam i pár přátel,Přesto jsem nepodlehla romantice a zůstala ve městě. Musela jsem se přestěhovat do menšího bytu,kde jsem hodně spokojená, mám blízko lékaře, obchody se vším a také divadlo, Kulturní dům a nespočet hospůdek i barů I sportovci si tu užijí. Do svého rodného městečka už jezdím 1x ročně na hrob rodičů, je to od nás daleko.

No tak já bych jako seniorka na vsi být nechtěla, každý si tam "vidí do krámu", není to bez pomluv, k lékaři a mnohdy i nakoupti daleko. I ve městech se dá jít na procházky do zeleně a rozhodně je zde větší možnost s někým promluvit.

Své mládí jsem prožila ve městě, další půl století na vsi. Na město nedám dopustit, ale mám tu kolem sebe děti i vnoučata, naše obec není zapadlá vesnička, pořád se tu něco děje, ale ve městě je více možností, a kdybych tu neměla své blízké, kteří nám pomáhají, tak by to byla velice smutná realita, starám se o nemocného muže, a sama mám dost zdravotních problémů, vím jistě, že ve městě by nám bylo snadněji, ale díky rodině to nějak zvládáme, i když u toho někdy dost nadávám. Léto na vsi bývá potěšující, zima se většinou jen přežívá. Jak napsala Jana Š., každý šťastný ten, komu se líbí tam, kde žije. Já osobně bych si vybrala město, kdybych tu možnost měla. Každý z nás to má ale jinak, což je pochopitelné.

Příroda mi v Praze nechybí. Bydlím v části ulice, kde je hodně zeleně, stromy vidím i z okna. A další přírodu si umím ve městě najít. V Praze žiji celý život. Bylo by blbé, kdyby se mi tu nelíbilo.

Já jsem celý život, do 69 ti let žila spokojeně na vesnici. Nikdo z tamějších sousedů nevěřil, že si ve velkém městě zvyknu. Opak je pravdou, jsem zde spokojená. ALE hlavně proto, že jsem nepřišla o své záliby - zahrádka, zvířátka a balkon plný květin.. Další výhodou je nádherné okolí, kousek za domem lesy, rybníky, louky.. zkrátka, bydlím zde jako na vesnici a mám veškeré pohodlí, které město poskytuje . Nejvíc si lebedím, že nemusím tahat uhlí a dříví a hlídat, abych nepřetopila kotel, nebo mi nevyhasl....