Výprava do ztraceného času 2

Pane Zelenka, děkuji moc za tento příspěvek, se slzami v očích jsem nejen četla, ale vzpomínala zrovna v tento Dušičkový den na ty, kteří už zůstali jen v mých krásných vzpomínkách. Mám uložených hodně pohlednic, dopisů, fotek a tak nějak když je čtu je moje vzpomínání živější a někdy se mi zdá, jako kdyby ty postavy stály u mě a ten text mi předčítaly. Kdo ví, jak to po smrti funguje? Možná se to někdy dozvíme...

Jendo, to je nádhera. Věřím, že takové vzpomínky a pohlednice mají nesmírnou cenu nejen pro tebe, ale i pro tvé blízké.

Jane, už se těším na další díl. Mně se tyhle vzpomínky moc líbí. Mám doma na památku po dědovi z otcovi strany moc krásný pohled. Z první světové války. Vytvořil ho on sám, nakreslil se jak hlídá nějakou stavbu. Dala jsem si ho v rámečku na stěnu. A to písmo kterým naši předci psali je nádherné. Děkuji.

Pane Zelenko, i když se jedná o příběhy lidí mně neznámých, zaujaly mne. Ráda si přečtu další.

Ano, několik takových pohledů, na nichž psal náš tatínek ještě coby starý mládenec pozdrav své budoucí ženě, naší mamince, máme na chalupě v Týně nad Vltavou také. Je dojemné je číst. je to pro mě vlastně taková psychologická ministudie, protože tatínek byl stavitel a člověk zdánlivě velmi věcný. Také jsme objevily vzkazy nějakého předka z otcovy strany, Jihočecha, který jako mladinký odešel za prací do Ameriky. Nebyl tam šťastný a jeho vzpomínky na domov jsou až srdceryvné. Také máme schovaný pohled, který jsem o prázdninách po první třídě, když jsem jela s rodiči do Týna, poslala z pražské zoo sestřičce, která byla v ozdravovně. Psala jsem, že jsem se těšila na žirafu, ale není tu, protože jim "uhinula". Za Vaše vzpomínky moc děkuji.