Stezkou Ulriky von Levetzow krajem českého granátu
FOTO: autorka

Stezkou Ulriky von Levetzow krajem českého granátu

1. 11. 2019

Kdo by neznal kamínky rudé jako krev? Vždyť i ta panenka, jdoucí silnicí, je měla na krku, zrovna když ji potkal myslivec. Pravda, měla mezi nimi dukáty, leč dozajista převažovaly české granáty (Šly panenky silnicí). Fenomén český granát se vyskytuje a těží na okraji Českého středohoří v krajině kolem Třebívlic. Však si můžete zkusit nějaký ten červený kamínek na poli najít.

V Třebívlicích nedaleko Lovosic prožila většinu svého života baronka Ulrika von Levetzow. Pozdní láskou k tehdy sedmnáctileté krásce zahořel básník Johann Wolfgang Goethe. Několikrát se sešli v Mariánských Lázních a, jak je uvedeno na desce u Ulričiny hrobky, třikrát požádal o její ruku. O důvodech, proč mu nebylo vyhověno, se můžeme jen dohadovat. Ulrika prožila svůj dlouhý život jako svobodná a oblíbená majitelka Třebívlického panství a svůj věčný sen nenaplněné lásky sní na třebívlickém hřbitůvku.

Já jsem se rozhodla projít si Ulričinu turistickou stezku. Začala jsem samozřejmě u Ulričiny hrobky, kde jsem se poklonila její památce. Poté jsem se vydala kolem muzea s památkami na její život hájem kolem rybníčku a kolem bohužel zavřené restaurace Granátka do Dřemčic. Zde jsem modrou turistickou značku vyměnila za žlutou a vydala se směrem Kuzov. Kuzov je s 393 m jeden z menších středohorských vrchů. Na vrchol nevede žádná značená turistická cesta, ale kdo se chce k vrcholovému skalisku dostat, ten si ji najde. Jednou už jsem tam byla, ovšem dneska jsem na druhé straně. Může mě něco zastavit? Nemůže. V lese jsem narazila na vyšlapanou, sotva znatelnou, ale přece jen cestičku. Že není od zvěře a vede mě správně, jsem pochopila poté, co jsem uhlídala mezi stromy obnažené skalisko. Nahoře jsem si rozbalila svačinku a při jídle se kochala rozhledem. Skalisko za mnou jsem ohodnotila jako vhodné pro pořízení dokumentační autofotky. Foťák jsem podložila klacíky a šiškami, nastavila samospoušť na deset vteřin a vyzkoušela, jestli se v těch deseti vteřinách stačím vrhnout na vytipované místo a zaujmout pozici. Stačila :) Stačil mi i pobyt nahoře, neb autobus z Třebívlic, kam se hodlám vrátit po obejití ještě dalších dvou vesnic, na mě těžko bude čekat.

V lokalitě Granátka pod Kuzovem jsem si zarýžovat granáty nemohla - potok Žejdlík, alias Kuzovský, alias Granátka jsem našla dočista bez vody. Zřejmě pod tíhou tohoto faktu jsem pustila ze zřetele žlutou značku a ocitla se u vody. Rybník jsem v itineráři neměla, takže hned poté, co zamávala křídly vyrušená volavka a zmizela, dala jsem se na ústup do pozic lokalita Granátka i já. Pak už cesta vesele ubíhala a značky měnily barvy podle mapy. S překvapením jsem na okraji obce Staré zaznamenala bydlení? s hvězdárnou pod kupolí - ach, moci se tam tak podívat - a ubírala se do Leské. V malé vesničce mají pěknou kapli sv. Jana Nepomuckého na návsi a přestupní stanici na červenou turistickou značku. Ta mě dovedla po klikaté středohorské silničce zpět do Třebívlic k autobusu. 

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Alenko, Tvoje cestování mne opravdu moc baví... Také jsem si představila, jak dáváš foťáček do správné polohy a prcháš na skalku... Ty jsi zkrátka nepřekonatelná turistka a fotografka... díky. Bertice
Alena Vávrová
Milá Ali Šlápotová, tak to se ti zase něco povedlo. Z Třebívlic pochází moje kamarádka sousedka za plotem, jednou jsem tam s ní šla (jako ty dvě panenky silnicí) z našeho pobytu se sborem v L.Mšené. V Třebenickém muzeu jsme kdysi byli a obdivovali české granáty i soupr. Ulričiných šperků. Do Dřemčic jsme jezdili k p. Šimonkovi pro broskve a meruňky a pří té příležitosti jsme jednou vzali Košťálov útokem stylem "rovnou za nosem". Moc ráda jsem si tyto místopisné názvy připomněla. Fotky prima a vlastní foto tím spíš!
Naděžda Špásová
Do Třebívlic jsme se jednou vyoravili, ale netrefili jsme tam. 0 Ulrice jsem slyšela u nás v muzeu na výstavě kamenů. Udělala jsi si hezký výlet, jak už jsem někde psala, sama bych chodit nemohla. Moc hezké fotky. :-)
Drahomíra Stínilová
Děkuju moc za perfektní reportáž. Už jsme tam měli namířeno před lety a marně jsem hledala výstřižek z novin o tomto koutě Středohoří. Tenkrát nás okouzlila Roudnice a než jsme prošli všechny památky, bylo už pozdě na další pokračování našeho výletu. Jsem ráda, že vím, kam se vypravit v létě. Fotky a popisky jsou užasné.
Marie Novotná
Toulavé boty Ti moc sluší.A díky tomu se dívám na místa,o kterých jsem nikdy neslyšela.Krásný výlet .
Dana Puchalská
Moc zajímavý výlet. Jsi tulačka číslo 1. Mně osobně by se moc líbilo posezení u Dřemčického rybníčku. Ta pohoda a klid. Rybníky a vodu mám ráda odjakživa. Děkuju.
Věra Ježková
Ali, děkuji. Knihu Dostavník do Výmaru, která vypráví příběh těch dvou, mám doma a četla jsem ji několikrát.
Anna Potůčková
Ali moc hezké pěší putování. Ráda jsem se alespoň takto virtuálně prošla s Tebou a pokochala se moc hezkými fotografiemi! Díky!!
Zuzana Pivcová
To byl krásný výlet a navíc ještě spojený s kouskem historie - tedy příběhem Goethovy poslední lásky. Dnes by možná ten obrovský věkový rozdíl už nehrál takovou roli. :-D České granáty mám moc ráda, ale o nějaké staré rodinné šperky s nimi nás připravil před více než 20 lety zloděj, který vykradl sestře byt. Moc hezké, díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.