Cyril Höschl: Optimističtí jedinci jsou na tom lépe než škarohlídi

Mě počasí neovlivňuje. Horší nálady souvisejí s občasnými problémy soukromého rázu. Ale škarohlíd rozhodně nejsem. Na našem portálu se často objevují články s problematikou stárnutí, pojatou z různých zorných úhlů. Tady to máme hezky všechno shrnuto. Ale jsme individua, tedy lépe individuality. Proto může někdo klidně špatně snášet životodárné slunce a někdo středomořskou stravu bohatou na omega-3-mastné kyseliny, atd.

Podzim miluji, proto z něj splíny nemám. Při psychické nepohodě ale potřebuji, aby prostředí, v němž se nacházím, odpovídalo mému rozpoložení. Tedy zataženo, déšť, příšeří … „Optimistické“ slunce a světlo naopak mé chmury ještě posilují. Bavila jsem se o tom i s paní prof. Illnerovou na její přednášce ve Skautském institutu. Oldo, děkuji.

Pan profesor o problému ví určitě víc než kdokoliv z nás. Jen mi nejde do hlavy, proč by pro středoevropany měla být ideální středomořská strava, když podmínky jsou pro nás přece jen dosti rozdílné. Více ovoce a zeleniny, to beru, ale především to, co roste v naší blízkosti. Kdybych měla brát v úvahu genetiku, byla bych na tom dost mizerně. Prababička trpěla stařeckou demencí, babička možná Alzheimerem, ale tehdy se o něm moc nevědělo, a moje maminka měla také problémy. Já sama víc než na genetiku dám na psychiku a výchovu. Obě dovedou člověka pořádně vykolejit z normálu.