V jistém slova smyslu se vznikem e-mailové korespondence vzalo psaní klasických dopisů za své. Odpadla tím nutnost shánět ne právě levné poštovní známky a mnohdy i schránku, do níž bychom dopis vložili. Na druhou stranu však zmizelo i kouzlo, které v sobě neslo osobní odesílání a přijímání dopisů. Pokud dnes najdeme ve schránce obálku nebo sdělení, že na nás doporučená zásilka čeká na poště, jedná se naprostou většinou o úřední poštu, kterou bychom mnohdy raději neviděli.
Zůstaňme však u psaní osobních dopisů. Proč bychom měli zcela vyloučit jejich existenci? Psaní dopisů má mnoho výhod, protože to může být životně důležitý nástroj pro objasnění vlastních pocitů sobě i druhým. Skutečným účelem dopisu je informovat, poučit, pobavit, prozkoumat psychologické problémy, zůstat v kontaktu nebo dokonce i poskytnout milostné vyznání. Dopisy mohou také představovat způsob, jak zaznamenat myšlenky nebo se stát součástí osobní diskuse. Někteří lidé používají psaní dopisů k uvolnění potlačených emocí, jako jsou třeba stížnosti na jednání lidí, kvalitu výrobků či služeb nebo dopisy editorům komentující aktuální událost.
Mnoho spisovatelů také volí ve svých dílech formu dopisů (viz Václav Havel: Dopisy Olze), čímž snadněji rozproudí své myšlenky. Někdo si myšlenky zapisuje do deníků formou dopisů, aby docílil lepší plynulosti.
Pravda je, že dopisy, které píšete, není vždy nutno odesílat. Jednoduchá forma dopisu poslouží třeba jen vám samotným k očištění mysli a uklidnění psychiky. Můžete vlastně psát komukoliv, i třeba domácím mazlíčkům, v tom máte volné pole působnosti.
Nejuspokojivějším aspektem psaní dopisů je možnost sdělit, co máte na srdci. A pro někoho je to snadnější než přímá debata mezi čtyřma očima. Ne každý je totiž rozený řečník a i suverén, a mnozí si své myšlenky raději napřed uspořádají.
A co vy, píšete i dnes dopisy, a to dopisy klasické? Máte dodnes schované některé dopisy z mládí? Komu (i když je to třeba nereálné) byste rádi napsali a co? Psali jste si do zahraničí i třeba kvůli pohledům a známkám?
