S hlavou skloněnou

Touha mi ruce podává
a míří na srdce,
večer zas karty rozdává
jak ticho v pomlce.

Noc svoje křídla prostírá
a všude vládne stín,
spánek mi říši otvírá,
do které nepatřím.

Tma mrtvá přání odklízí
a čeká pochvalu,
den nová kouzla nabízí
v růžovém obalu.

Dál hraji vabank s ozvěnou
a čas mě dohání,
má láska s hlavou skloněnou
píše své vyznání.