Zrcadlo nesplněných přání 22

Jane. Napsala jsem ještě jeden příspěvek v diskuzi,ale omylem jsem ho přidala k dílu, kde píšeš o restauraci U Labutě . Snad to nebude na škodu. Hezký večer. :-)

Honzo, také jsem jako Jana často nereagovala, ale četla :-) Jo, to bylo krásné, když jsme byli mladí. Měli své sny, touhy, ne všechno - nebo většinou jen málo - se nám splnilo. Ale krásně na to vše vzpomíná :-)

Četla jsem, i když jsem moc nereagovala, za což se autorovi omlouvám, protože dobře vím, jak důležitá je v tvorbě zpětná vazba. Tak trochu jsem spoléhala na ostatní čtenáře, protože v mnoha případech bych opakovala jejich postřehy. Minulý příběh skončil, přítomný ať se rozvíjí ke spokojenosti autora. Já se těším na novelu, zatímco se spřádají vlákna mého vlastního životního příběhu. Díky.

Honzo, ráda jsem byla s Vámi na chvíli ve městě, ve kterém jsme oba dva prožili své mladé příběhy. Děkuji za psané, ale i veršované, a přeji Vám hodně šťastných dnů a zdravíčka v čase současném .

Díky za moc krásné vzpomínky, hezky se četly.

Jsne, je to hezké zakončení celého "zrcadla".

Díky za krásné čtení i za vlastní ohlédnutí zmizelých let. Život si s námi podivuhodně hraje a patří se mu poděkovat, že člověk žil a byl, že člověk žije a ještě je. Budu se těšit na další :-)

Jendo, ta básnička je skvělá. Ráda jsem se prošla životem mladého Karla. Karlovi staršímu přeji ještě hodně příjemných zážitků, aby nemusel jen vzpomínat. Andersenův citát se mi velmi líbí. Mám pro tebe taky jeden. „Máme si zuby nehty chránit požitek životních rozkoší, jež nám léta postupně rvou z ruky.“ M. de Montaigne. Těším se na tvé další příspěvky.

Krásné příběhy, které píše život, takové jsou nejlepší, to prostě nevymyslíš. Hezké je i vzpomínání na doby dávno minulé, na ztracené lásky, na přátelství, která někdy žijí dodnes. Mám ráda Vaše příspěvky, jsme tak trochu naladěni na stejnou notu...

Příběh končí, ale život ne. Přeji Vám, ať Vás těší žít a máte stále o čem psát. Vaše příspěvky jsou příjemným obohacením portálu.