Nechápeš, co cítím. Věta, které muži nerozumějí
Ilustrační foto: ingimage.com

Nechápeš, co cítím. Věta, které muži nerozumějí

23. 10. 2019

On vůbec nechápe, co cítím. Nedovede se vžít do mých pocitů. Neví, nad čím přemýšlím. Neví, co mu naznačuji. Toto často říkají ženy o svých partnerech.

Pozoruhodné je, že mnohé ani ve vyšším věku nepochopí, že jsou to věty, které v jejich partnerském vztahu nic k lepšímu nezmění.

Pro muže to totiž jsou věty, kterým rozumějí přibližně asi tak, jako by slyšeli zvuky, které vydává nějaká mimozemská civilizace. Nedávno se to projevilo v jedné rodině, která řešila překvapivé zjištění. A sice to, že jednašedesátiletá Milena, dvojnásobná máma a čtyřnásobná babička, přes třicet let vdaná dáma, začala mluvit o rozvodu.

„Vy si to nedovedete představit, ale já už takto dál žít nemůžu. On mě vůbec neposlouchá. On nereaguje na nic, co mu naznačuju. Vůbec neví, co cítím, co si myslím, po čem toužím,“ říkala svému synovi a své dceři. Ti byli značně zaražení. „Táta je přece odjakživa takový nemluvný, to přece víš celý život,“ namítali.
„Jenže ono se to za celý život nasčítá a já už fakt dál nemám sílu mu stále něco naznačovat.“
„Tak nenaznačuj, ale jasně mluv,“ řekl syn.
„Tobě se to říká. On nevnímá. Kdykoli mu řeknu, že bychom si měli promluvit o našich problémech, on řekne, že přece žádné nemáme.“
„No tak asi nemáte.“
„On nemá, protože ho nezajímá, co cítím já. Nechce se do mě vžít.“

Syn a dcera si poté řekli, že se máma chová jako puberťačka. Jenže Mileniny kamarádky jí naopak rozumějí a přesně vědí, o čem mluví. „Myslela jsem, že když budeme mít dospělé děti pryč z domu, budeme mít na sebe s manželem čas. Plánovala jsem, že se budeme  sobě navzájem věnovat, prožívat pěkné chvíle, sdílet život. Jenže on vůbec neví, co chci, když mu naznačuji, co mi vadí,“ říká jedna z nich.

Jenže tyto dámy už dávno měly pochopit fakt, že schopnost žen a mužů používat citově zabarvené výrazy a rozebírat pocity, je opravdu odlišná. Takto ji popisuje psycholog Steven Stosny, spoluautor knihy Jak beze slov zlepšit své manželství: „Funkční slovní zásoba emočně podbarvených slov se nerovná znalosti významu takovýchto slov, nýbrž vyžaduje i schopnost uvědomovat si, popisovat a vyjadřovat pestrou škálu emocí a umět pochopit emoční projevy ostatních lidí. Zdá se, že struktura mozku žen je lépe uzpůsobena emoční slovní zásobě, protože obsahuje více buněk v oblastech, které jsou prostředníkem řeči a spojují emoční oblasti s řečovými.“

Tak a je to. Veškeré snažení přimět muže, aby rozebírali ženské city, případně se beze slov vcítili do ženských  pocitů, ba přímo odhadli myšlenky svých partnerek, je opravdu zbytečné. Psycholog Stosny dokonce tvrdí, že se tento rozdíl projevuje už u malých dívek a chlapců. „Sedmiletá dívka mívá aktivnější emocionální slovník než její otec. Přitom to nemá nic společného s inteligencí či zralostí. Muži samozřejmě znají význam citově zabarvených slov, pouze je nevyužívají k tomu, aby tvořili citová spojení tak, jako to dělají ženy.“

Jinými slovy, i kdyby se muž snažil sebevíc, nikdy se s ženou citově nepropojí tak jako její dobrá kamarádka. Je to tak, i když jde o zamilovaný mladý pár, a je to tak, i když jde o pár, který spolu žije v klidu a souladu desítky let. I kdyby šlo o manželství sebevíc pevné a plné lásky, přesto žena vždy bude mít pocit, že jí muž dostatečně nerozumí nebo porozumět nechce.

„Je to věta, která mě roky přivádí k šílenství. Žena říká: Ty mě nechápeš, ty mi nerozumíš. Nevím, co mám dělat. Normálně mám pocit, že je vše v pořádku, že je doma pohoda, a ona najednou řekne: Ty mi vůbec nerozumíš. A ještě k tomu dodá takový dramatický povzdech. Nezvykl jsem si na to ani po třiceti letech manželství,“ říká šedesátiletý Tomáš.

Vlastně je to jedna z věcí, se kterou člověk, který se rozhodl žít ve vztahu, musí počítat. Že občas nebo i často bude mít pocit, že mu ten druhý vůbec nerozumí. Protože stejně jako ten pocit mají ženy, mají ho i muži. Rozdíl je jen v tom, že muži o tom mlčí, ale ženy o tom chtějí mluvit. A čím jsou vztahy delší, tím více se ukazuje, že je to jev, který s lety nemizí. „On vůbec neví, co cítím“ je zkrátka věta, kterou jsou schopny říkat dvacetileté dívky stejně jako osmdesátileté dámy.

vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) :-) Naslouchání svým protějškům a soucítění často brání fakta; jak prosté, milý Watsone... :-) :-)
Andrea Bravermanová
Tak on se nepropojí, jjo. Zajímavé, ale ona profese zrovna psychologa o tom propojení tak nějak je. A psychologové muži existují, takže houbeles, nechce se jim, hodlají se uzavřít a vyřezávat. Pak by neměli žít v páru.
Věra Ježková
Oldo, to je super: „Je to, jako mluvit do chlapa.“ Někdy to ve snaze o rozhovor či alespoň pozornost použiju a budu tě citovat. :-)
Oldřich Čepelka
"Ona mě vůbec neposlouchá". Tak tohle naopak já říkám o své ženě. Jsem plný plánů, ale i zážitků, postřehů - a je to jako mluvit do chlapa! No ale spolu žijeme 47 let (přibližně, kdo si to má pamatovat?), tak to snad vydržím(e), ne?
Věra Halátová
Takhle "knižně" se vyjadřuje jen jedna žena z mnoha mých známých. Když ji slyším mluvit, tak se mi, lidově řečeno, otvírá kudla v kapse. "Takto žít nemůžu!" "Nikdo neví, co já cítím!" A podobná klišé z laciných románků pro ženy. Nedivím se, že to toho muže dohání k šílenství, ale ta jeho byla teatrální už, když ji poznal. A další extrém je "otevřenost" z amerických filmů. "Rozvázaly se mi tkaničky u bot!" "Chceš si o tom promluvit?"
Soňa Prachfeldová
Nechtít nikoho předělávat k obrazu svému ,.
Danuše D'Engeli
Je to velký úspěch, když spolu partneři vydrží třeba 50 i více let. Muži se liší od žen. Zastávám názor nikdy nikoho nenutit , kam má směřovat. Jak jsem již psala, nechat druhého být, když nechce řešit vůbec nic. A hlavně si od mládí vypěstovat svoje vlastní záliby, o které se v "chmurném" čase můžete opřít. Každý šlověk by měl být odpovědný hlavně sám za sebe. Hezký večer.
Jitka Caklová
V roce 2000 jsem si koupila knížku, Allan a Barbara Peaseovi - Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Prima čtení o tom, kterak se vědecké poznatky dají podat humorně. Ideální je, když mezi partnery funguje telepatie. Když na něco myslím a v momentě kdy to chci vyslovit, začne mluvit manžel, nebo naopak :-)
Věra Ježková
Danko, nic nevyhloubáš. Dělej něco užitečnějšího. Přítele a sebe řadím k těm, kteří uvedenou evolucí neprošli. Máme to přesně naopak. :-)
Lenka Kočandrlová
Já zas nechápu,proč by muži nám neměli rozumět?! Stačí říct zcela konkrétně,co a jak,kdy,kde,kolik atd. chci. Oni nás slyší dobře,jejich svět je možná trochu jiný,než si myslíme,ale v základu stejný,jako náš. Stačí chtít slyšet,co říká,nespoléhat se na to,že on by to měl "vycítit". Tyhle rozchody po létech nějak nechápu, když za tím není zamilovanost do jiné/jiného, nebo obzvlášť hnusné chování,alkohol,drogy,gamblerství,chorobná žárlivost,lakota....,tak jen proto,že "on nechápe,co cítím",tak to se mi jako důvod nezdá!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.