Pes jako zkáza partnerského vztahu

Možná by nebylo od věci NEdávat rovnítko mezi názor a kritiku, neřkuli remcání. Vždyť ani samotní pejskaři se nedokáží shodnout na názorech a radách psího psychologa Rudolfa Desenského.

Další moudrý názor..... Díky Soni. Maruško, nakoukla jsem do Tvých článků, příběh Zorky je opravdu smutný. Ty už pejska nemáš, rozhodla jsi se tak?

Ano každý máme své priority a možnost volby a jsme lidé různí. Velmi blízký je mi názor Lenky Capikove. Mám kamaráda, který chová boxery a když těžce onemocněl, směl i jeho milovaný pes k lůžku v nemocnici a i to byl jeden z důvodu, že to nevzdal. Jako milovnice psů od útlého dětství říkám, ano , kdo má v hlavě srovnáno, ví co to je život se psy . A jak se má majitel chovat, ovšem lidé, kteří jen remcaji , hází do jednoho pytle všechny a ty ani neberu vážně. Když kritika, tak adresná a ne jen odsouzení všech pejskaru, vypovídá to o člověku samém.

Po odchodu jezevčíka Ronyho, "dědictví" viz. níže, jsme si na chvíli připustili myšlenku na dalšího pejska. Nakonec, když manžel vážně onemocněl, jsme se rozhodli, než investovat do životosprávy a polidšťování psa, raději pravidelně každý měsíc tyto peníze posíláme nadaci Dobrý anděl. 15.11. 2019, jako Dobří andělé máme sedmé narozeniny. Vidíme to podobně jako Zdenka Soukupová. Každý má možnost volby.

Mám několik zkušeností, kdy dámy neměly čas na rande, protože musely venčit a tak z toho nebylo nic...

Co člověk, to názor. Celoživotní život se psem na vesnici mam za sebou. Po odchodu muže a za několik týdnů i psa jsem dlouho rozvažovala, co dál.

Paní Lenko, Vaše slova mne opravdu potěšila. Je v nich a zvláště v těch v posledních dvou větách, velká pravda. Děkuji Vám.

Mě připadají některý články úplně dementní, nekompromisní, vzbuzující negativní reakce lidí, kterých se to konkrétní téma nějak dotýká... většina článků popisuje nefungující mezilidský vztahy, at už mezi manželi, přáteli, rodiči a dětmi. Vím, že spousta lidí žije v nefungujících vztazích, ale bylo by hezký psát i o tom, jak je krásný, když to funguje...my jsme psa nikdy nechtěli, ale máme fenku, která byla vyhozená v igelitce spolu s dalšími 3 štěňaty a máme ji 9 let. Bylo to to nejlepší, co nás potkalo. Jezdíme jen tam, kam může Meggie a nijak nás to neprudí, prostě nemusíme bejt všude. Náš vlastní vztah je krásnej a určitě ho nerozhodí pusa na čumák nebo pes spící na polštáři v lidský posteli. Není chybou psa, že je člověk prase a po svým miláčkovi neuklízí a to, že pes po lidech skáče, taky není jeho vina. Po osamostatnění našich dětí je pro nás fenka jako dítě. Obě děti mají svýho psa a má ho i vnučka. Fakt je nám ukradený, co si o tom kdo myslí. Kdybysme mohli, budeme mít aspon 3 psy, ale nežijeme v domě, tak to nejde. U takových článků se vždycky sejde nejvíc reakcí od lidí, kteří psy nesnáší. Takže těm bych spíš chtěla napsat, že mě děsí množství nevychovaných lidských spratků než nevychovaní psi. Lidská společnost a obzvlášt ta česká, upadá a neexistují pro ní žádná pravidla. Jaký bude Česko, až vyrostou generace lidí, který nikdo nevychoval, to si ani nechci představit... Každopádně by si psa měli pořizovat jen ti, kteří ho opravdu chtějí a mají v hlavách jasno, ti, kteří ví, že pes není věc, kterou jde odložit, že potřebuje spoustu lásky a času a že člověk pak nemůže dělat všechno, na co byl zvyklej, když byl sám. Jsou tam omezení, se kterýma je nutný počítat. Každopádně pes to svojí láskou a věrností milionkrát vrátí! Nic se nemá přehánět, jenže kdo určuje to, co přehnaný je a co ne? Určitě ne ti, kdo jsou zaujatí...

Nic se nesmí přehánět.Češi jsou většinou "psí lidi",tzn. že rádi poslouchají, jsou stádní typy, z pravé svobody jsou spíš zděšeni. Kočičí lidé jsou svobodymyslní,poradí si v každé situaci,nezabloudí, nedají se ochočit za kus žvance. Mně osobně vadí,že jsou psi vesměs nevychovaní,skáčou na cizí lidi, všude kadí a jejich páni to nechají většinou ležet,nesnáším zlidšťování zvířete,je to jen zvíře,nic víc ,ale nic míň.

Jsem velmi ráda, že jsem se po odchodu Bertíka rozhodla pomáhat majitelům pejsků, kteří nemají svého kamaráda kam dát, když potřebují. Vzhledem k tomu, že se o takováto zvířátka dovedu postarat přímo nad standart, zájemců je hodně. Vždy, když se objeví nový pejsek, vyžaduji nejprve od majitele veškeré informace o něm, i třeba detail, jak si nechává otírat packy, nebo jaké rozumí pochvale, či hubování. Dále chci pejska nejdříve některý den vidět, jak se u majitele chová. Nezasahuji, jen pozoruji a pak se teprve rozhodnu, jestli si jej v danou dobu do péče vezmu. Když ano, je to pro mne opravdu náročné, celý den se vlastně točím kolem něj. Dlouhé několikadenní procházky zabírají nejvíc času, ale to máme oba nejraději, Majitelům posílám spoustu fotek z různých situací, hlavně co se nového ten jejich šmudla u mne naučil. K tomu povídání, co jsme ten den dělali, nebo i " žalování " o případném lumpačení. Zkrátka, toto rozhodnutí mi sice nenahradí Bertíka, ale přece jen, je to kousek dalšího života se psím kamarádem. Téměř všichni se při předávání rozbíhají od pánečka ke mně a už opakovaně dostávám zprávy, že : " Ten náš hafík s námi už druhý den nemluví " :))) Bez pejska já zkrátka žít nedovedu. Bertice