Ilustrační foto: pixabay.com

Chlapská životní úchylka za krásu těla, s kterou by očarovával ženy při seznamování

15. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Roman Procházka

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 15.10.2019 18:24

Tak já jsem se chechtala průběžně při čtení, protože škoda dne, kdy jsem se nezasmála. A to byl myslím účel ...

Roman Procházka 15.10.2019 18:13

MIlá Lenko, Obdivuji vaši fantazii a úžasné závěry nad článkem. 1- nejsem borec, jen jsem chtěl ze zvědavosti zažít to, co ženy, jako vzorek. 2- obdivuji váš zrak co vidí ve všem peníze. Ach jo ta fantazie, že? 3. Jestli vydržím? No vydržel jsem. Zažil, zkusil, a přežil - a dál? No život jde dál. Pár příběhů ze seznamovaní ještě mám, a nad vaší reakcí jsem se dlouho smál.

Lenka Kočandrlová 15.10.2019 17:37

Nějak mi není jasné,co tím chtěl autor říci: že je borec,co trpí pro krásu ? že na to měl prachy? že vydrží klidně to samé,co zkrášlené ženy? Hm. A dál??

Libuše Křapová 15.10.2019 13:52

Romane :-) Už je to měsíc? Jak to dopadlo? Čural jste ledový čaj?

Mirek Hahn 15.10.2019 13:51

Odvaha :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá