Chvála těsnopisu aneb odváto větrem

To je fakt skvělý článek! Taky jsem to zkoušel podle učebnice pro samouky: jakala kakala. Dál jsem se nedostal.

Tak vida, Maruško, Zdenko a ostatní - já myslela, že už snad těsnopis zanikl a ti, co uměli, že už většinou zapomněli, ale on stále žije díky "staré gardě" :-)). Tak to mne potěšilo ! Jen tak pro zajímavost bych chtěla vidět ty stohy papíru, co já popsala - možná by toho byly až vagony, psaním na stroji jsem se v podstatě díky mé práci dlouhý čas živila :-))

Na střední ekonomické škole jsem měla velmi ráda psaní na stroji - psali jsme na slepo - i těsnopis, ten jsem využívala méně. Také mám státní zkoušky z psaní na stroji, psala jsem velmi rychle a píši stále. Mám to jako Jana H. - také nevím kde jsou na klávesnici umístěna písmena, ale mohu sednout ke klávesnici i potmě a ruce pracují dobře, ty ví přesně kde písmenka jsou...

Moje maminka uměla těsnopis i psát na stroji. Já se sice naučila psát všemi deseti, ale z dnes už neznámého důvodu jsem se vrátila k datlování. Těsnopis jsem nikdy nepochopila, ale na základní škole jsem si vytvořila vlastní tajné písmo. Občas ho použiji, ale už i po sobě ho musím později luštit. Pěkný článek. Leccos mi připomněl. Dík!

A ještě jedna zajímavá věc, o které se taky zmiňujete: doteď nedokážu říct,kde je na prstokladu klávesnice které písmeno. Ale vezmu předlohu k psaní nebo začnu cokoliv psát z hlavy a prsty mi pracují samy...zkrátka nikomu neřeknu zpaměti nic,kdyby mne mlátili!!! :-))

Jsem ráda,že vás članek vyprovokoval také ke vzpomínkám a že většinou znalost psaní na stroji zdatně využíváte ! Aleně T.: měla jsem za profesora též p.Tollara! Kde jste studovala,Alenko ? Zajímalo by mne,jestli to byl ten samý!!! Byl to dle Vašeho jména nějaký váš příbuzný? Měly jsme ho rády,byla s ním legrace! Vybavuji si doteď přesně,jak vypadal...ale naprosto mi vypadlo,na jaký předmět jsme ho měly.Musím se zeptat spolužaček. Jinak na soutěže jsem taky jezdila a taky na Slovensko! Že bychom se někde potkaly jako soupeřky??? :-))

Jano a ostatní, neměla jsem ekonomické vzdělání a těsnopis mě samozřejmě minul. Vždy si vzpomenu na prvorepublikovou komedii s Adinou Mandlovou Dva týdny štěstí, jak dívka výherkyně dovolené šla zapisovat těsnopisem nějaký důležitý referát pana ministra v hotelu a on u toho usnul. Podobně jako Věrka jsem se učila psát na stroji podle příručky pro samouky Psaní na stroji všemi deseti. A to proto, že jsem měla diplomovou práci v němčině a neznala jsem nikoho, kdo by mi ji přepsal na stroji. Měla jsem kufříkový Consul, který má dodnes sestra. Všemi deseti ale píšu i na klávesnici PC, to mi naštěstí zůstalo.

Učila jsem se těsnopis a psaní strojem na SEŠ. Těsnopis jsem zdatně používala pro zápisy z některých přednášek na VŠ, dnes už mi ruka občas vykouzlí jen některou zkratku. Ale o psaní strojem říkám, že to je ta nejužitečnější věc, co jsem se ve škole naučila. I teď ťukám všemi deseti.

Moje mamka uměla těsnopis a psaní na stroji, což se naučila na obchodní škole za první republiky. Často to v práci používala. Já jsem se to na SVVŠ neučila, ani na vysoké. Trochu jsem mámě záviděla, ale nikdy jsem se nevyhecovala, abych se to naučila. Navíc v práci. Myslím si, že by se i dnes hodilo to používat. Děkuji za zajímavý článek.

Těsnopis jsem se nikdy neučila, v psaní na stroji jsem byla samouk. Na fakultě jsem si vytvořila pro rychlejší zapisování přednášek znaky často se opakujících slov: výchova, vzdělávání, člověk, dítě, rozdíl. Na ZŠ jsem chodila do třídy s Jirkou Heroutem. Ten ale asi nebyl z příbuzenstva.