Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda
Ilustrační foto: ingimage.com

Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda

8. 10. 2019

Babi, dědo. Když někdo takto osloví cizího člověka, myslí to možná dobře, ale sám sebe tím staví do pozice nevychovaného nezdvořáka. Oslovení zdrobnělinou nebo familiárním způsobem jen proto, že je starý, je v poslední době čím dál častěji označováno za ponižování seniorů.

Světová zdravotnická organizace WHO uvádí nevhodné oslovování seniorů dokonce mezi příklady psychického násilí na seniorech, a to ve škatulce ponižování a vyvolávání pocitů méněcennosti. „Je zcela přirozené, že vnuk či vnučka oslovují rodiče svých rodičů babičko a dědečku, ale toto oslovení patří do rodiny. Pro zdravotnický personál či pracovníky domovů seniorů už to jsou, pokud se s klienty jinak nedohodli, pan a paní,“ uvádí se ve zprávě WHO týkající se různých forem násilí páchaného na lidech vysokého věku. 

Někomu se to může zdát přehnané. Vždyť je to milé, když zdravotní sestra řekne staré paní „babičko,“ namítají mnozí lidé. Jenže v některých domovech pro seniory nebo na geriatrických odděleních nemocnic se dějí v tomto směru zajímavé věci.

„Babi, už jste kakala?“ ptala se nedávno zdravotní sestra v jedné ostravské nemocnici pětasedmdesátileté dámy, která tam skončila na geriatrickém oddělení kvůli problémům s cévami. Paní je duševně naprosto v pořádku, soběstačná, pohybuje se, jen musela strávit týden v nemocnici kvůli infuzím. „Ano, byla jsem na toaletě, ale nevím, slečno, proč mi říkáte babičko. Pokud vím, nejsem vaše babička. Mám vnučku, ale vy to nejste a o jiné nevím,“ odvětila dotyčná pacientka. Od této chvíle měla mezi personálem nálepku protivné semetriky. Je jasné, že naopak jiní pacienti oddělení, z nichž někteří trpí i demencí, třeba takové milé oslovení uvítají. Připadá jim intimní, přátelské, mají třeba pocit, že je personál má rád. Potíž je v tom, že každý člověk je jiný a oslovovat je nějak centrálně jen proto, že mají stejný věk, je ponižování lidí kvůli věku. 

„Zírala jsem, že sestry oslovují pacienty na geriatrii zdrobnělinami a mluví s nimi jako by šlo o děti v mateřské školce. Možná se to někomu líbí, ale mně tedy rozhodně ne. To že jsem v seniorském věku a jsem nemocná přece neznamená, že jsem infantilní,“ tvrdí dotyčná pacientka.

Národní rada osob se zdravotním postižením vydala přímo seznam pravidel, jak komunikovat s pacienty vysokého věku. Jednou ze zásad je tato: Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná oslovení „babi“ a „dědo“ jsou ponižující. Důsledně se vyhýbáme také zdětišťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi a to ani formou ani obsahem.

„Blahosklonné jednání, oslovování zdrobnělinami nebo výrazy „babičko“ a „dědo“, to jsou typické projevy ageismu, byť mnohdy nejsou míněny ve zlém,“ uvedla také socioložka Lucie Vidovičová, která se zabývá zkoumáním jevů spojených se stárnutím obyvatelstva.

Takže v odborných kruzích je jasno, ale v praxi je situace jiná.

„Nedávno mě nadřízená kritizovala, že říkám klientkám zdrobnělinami. Jenže já jim říkám, že jsou moje sluníčka a zlatíčka, protože vím, že to ty paní mají rády. Připadají si, že je má někdo rád, protože jinak jsou osamělé,“ tvrdí studentka střední zdravotní školy, která chodí na praxe do jednoho ostravského domova pro seniory.

Je to tak. Zatímco někomu připadá oslovení „sluníčko moje“ jako sympatický projev přízně, někdo jiný jej může považovat za urážku. Ovšem to platí v každém věku. Někdo mluví ve zdrobnělinách v mládí i ve stáří, někdo je naopak nesnášel už jako dítě a když je slyší v penzijním věku, vyletěl by z kůže. Každopádně jde o téma, které vyvolává rozdílné názory a ukazuje, jak rozmanitá současná generace seniorů je.

stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alžběta Kusá
oprava - i z děvčátek...
Alžběta Kusá
Oslovení: vybavuji si situaci, kdy jsem byla reklamovat rozbitý obsah balíku na poště. Seběhly se tři mladé slečny, vez visaček, neznala jsem tedy jejich jména. V průběhu hovoru jsem pronesla "no, podívejte se, děvčátka..." Ihned jsem byla postavena "do latě!" větou - "... neříkejte nám děvčátka!!!" Dobré vychování mi zabránilo se zeptat, zda by bylo lepší oslovení "husy"? Co tím chci říci? I s děvčátek se dá udělat nepěkné oslovení. Na druhou stranu oslovení babi, děda může být přijato kladně, když je vysloveno hezky!
Eva Mužíková
Oslovení babi od cizích lidí se mi zatím nedostalo. Ale jak se znám, určitě bych to přehlédla. Oslovení -mladá paní , to také neřeším.
Jana Tulejová
Ty reklamy mi také vadí. Starší paní se v lékárně ptá na akci, jako by se všichni důchodci třepali na slevy, všem vypadávají zuby a musí si je lepit, starší dámy trpí inkontinencí a všechny bolí klouby. Kdysi jsem si chtěla koupit noční košilku, měli jsme letět do Egypta, tak letní hezkou košilku na ramínka. Mladá prodavačka, která si povídala s kolegyní, ke mně otočila hlavu a kývla - flanel je támhle! Tenkrát, to mi bylo kolem padesáti, jsem dostala záchvat smíchu a musela jsem z obchodu odejít. Stát se to dnes, asi bych slečně něco řekla od plic. Že bych byla vztahovačná?
Libuše Křapová
Pro O.S. proboha, proč bych se měla ve svém věku smiřovat s oslovením mladá paní? Jsem paní, a to musí stačit. Jednou jsem se i docela ostře ohradila. Prodavač asi pětadvacetiletý se mi okamžitě omlouval. Doufám, že si tu lekci zapamatoval, a od té doby tak oslovuje jen ty dámy, které tohle oslovení vyžadují nebo mu na to naletí a naivně co by oslovené mladice koupí více neprodejného zboží. Babičko mi jako oslovení u dětí nevadí, v jejich světě je to prostě každá starší žena. V nemocnici se mne tak ještě nikdo oslovit neodvážil . Moje bývalá tchyně měla k devadesáti, když k ní přišla jednou obvodní pečovatelka (my rodina jsme jeli na dovolenou). Ta ji samozřejmě oslovila babičko - jo, ta si dala. Tchyně se na ni podívala a řekla: "to se musím syna zeptat, kde si co zadělal, že má nemanželskou dceru. Protože jinak o svých vnoučatech vím. Věřte, že dotyčná ji nadále oslovovala s respektem paní + jméno.
Jana Kollinová
Je těžké přijmou oslovení babi, babičko od cizích lidí, natož od malých dětí. Lekci o tom, do které kategorie patřím jsem pochopila při obvyklé cestě městem, kdy jsem zřejmě zaujala malého chlapce a ten se otočil na maminku: "ta paní je stará?" Nevím, co maminka chlapečkovi odpověděla, ale tehdy jsem pochopila, do jaké věkové kategorie patřím. Mám pravnučku, která mě vítá úsměvem, je malinká a zatím nevnímá věkový rozdíl. Vždy mě to potěší, ale vím, že to nebude mít dlouhého trvání. Také jsem se dostala před rokem do situace, kdy se mně osmiletý chlapec přítelkyně mého vnuka zeptal: jak ti mám říkat? Dostal mě do situace, kdy jsem pochopila složitost vztahů a po delší úvaze nabídla oslovení babičko. Není to lehké ani příjemné, ale věk nikdo nezapře a důležité je jak on sám se cítí. Není důležité vymezovat se situacím, kdy jsme osloveni babičko, dědo, je důležité jak se cítíme my. Věk nezastaví nikdo a je to jen číslo!
Alena Tollarová
Oslovovat staré lidi babičko, dědo je asi jednodušší než pamatovat si jejich příjmení. Možná se mýlím, nevím. Mně by to určitě vadilo, zatím. Kdo ví, co přijde? Vhodné mi připadá, pokud to jde, se s dotyčným domluvit, jakému oslovování dává přednost.
Olga Škopánová
Stejně jako když seniorce v obchodě řeknou "mladá paní" ale jak ji mají oslovit? Snad "stará paní"?
ivana kosťunová
Moje maminka tím oslovením také trpěla - vždy reagovala slovy : Já nejsem žádná vaše babi. Mám jméno. Já už jsem také v babičkovském věku, ale dosud jsem se s takovým jednáním nesetkala.
Zuzana Pivcová
Vím, že tahle familiární oslovení panovala ve zdravotnictví už dávno. Moje maminka zemřela v roce 1977 a po nemocnicích byla 3 roky. Jí překvapivě nikdo Babi neříkal, i když jí už bylo přes 60. Nebyla na to zkrátka typ. Dnes je mi víc než jí a taky mě tak nikdo neoslovuje. mě spíš urážejí různé idiotské TV reklamy, kde jsou z babiček dělány infantilní stařenky, které nabízejí vnukům pravé české brambůrky nebo se diví, co to voní v Bille, že takhle to vonělo u nich doma, když vždy o víkendu pekla jejich maminka!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.