Já a ruční práce aneb nikdy neříkej nikdy

Moc pěkný klobouček na holčičce.Hlavně,že je vyrobený Vašima rukama.Taky jsem hodně pletla i háčkovala jak byu kluci malí. Sobě módní haleny,šaty a pod.Dnes nevím,zda bych to zvádla jsem už pohodlná.Toho kráíka bych ani nezabila,načež jej stáhnout,ani náhodou..Pokud se vrátíte k pletení,či jiným ručním pracem,tak hodně úspěchů.Dnes jsou ruční práce v kurzu.

Zuzko, ruční práce skutečně "v zoufalství" pomáhají, to se ví... :-)) Musela jsem se smát, že za půl roku z toho byly jen svetry DVA !!! A jinak dík za Vaše zastání níže...kašlu na kritiku kloboučku, asi fakt nebyl nic moc a jiní dokáží lepší, uznávám - jen chci dodat, že pí Halátová mne nemůže rozhodit. Díky internetu jsem zjistila, jak je lidmi hodnocena, neboť se zúčastňuje všech možných diskusí a všude působí ve stejném duchu. Takže - no comment ! :-))

Paní Halátová, nebylo by lepší, když už hodnotíte záporně, říct třeba" Ten klobouček se mi nelíbí, než to , že je příšerný??

Ruční práce mi nikdy nešly. Nevím, jak se mi podařilo na mezinárodním kurzu němčinářů v NDR uplést si ve volných chvílích 2 svetry z tamní ovčí vlny. To už asi ze zoufalství, byla jsem tam půl roku. Pak jsem se ještě naučila drhat. Ale vše mi to z hlavy vymizelo, ne, že bych si vzpomněla jako Vy.

Dcera se posmívala! Tak si to měla uháčkovat sama. Umím šít, vyšívat, háčkovat, plést. Uměla jsem i síťovat, batikovat. Ale nevyrábím blbiny. Proč bych dnes měla plést ponožky, když se dostanou koupit? Proč svetry? Proč bych měla šít sukni? Možná, že se ta dovednost bude jednou hodit. Ten klobouček na té holčičce, ten je příšerný.

Já tedy nedospěla v téhle oblasti nikdy. Při ručních pracích si paní učitelky šeptaly - To je ta dcera od pí..... jak chodí opletená v krásných svetřících. Pravda moje dcera je taky hrozně šikovná. Říká se, že se šikovnost na ruční práce dědí obgeneraci. Nevím. Ale práce na zahradě jsem vždycky milovala. Díky za článek. Klobouček je teda perfektní.

Pletla jsem i šila, ale háčkování mě moc nebavilo. Kloboučky jsem kupovala. Určitě nebyl tak šik jako ten váš.

A ještě Jano K.- moc zdravím do mých rodných Teplic!

Ano,Ivano,někomu to opravdu déle trvá a má při tom doslova i porodní bolesti! Jako např.já. :))

Moc děkuji také za vaše vzpomínky na vaše ruční práce,ráda jsem si je přečetla! Ještě k tomu mému kloboučku "po letech": samozřejmě by byl lepší z nějako plátna a ušitý- ale na chatě stroj nemám a z dvojité přīze mi vyšel poněkud "hutný". Jinak ze slabé zas nedržel pořådně formu. Poučila jsem se do "dalšího života" :-))