Zrcadlo nesplněných přání 16

Moc ráda čtu Váš životní příběh na pokračování. Člověk těžce snáší rozchody ať je mlád či stár. Srdce bolí a pak nová odvaha, nové doufání, obavy. Miluji Plzeňský kraj, mám ho dost procestovany a doufám, že ještě budu moci pokračovat i v poznávání.

Pane Zelenka, podívejte se do vzkazů, poslala jsem vám žádost o přátelství, myslím si, že si máme co říct, teda pokud budete mít zájem. Chodili jsme asi stejnými ulicemi, a myslím si, že jsme mohli i potkávat. Taky je možné, že je to jen má přehnaná fantazie. Děkuji za vaši odpověď, nesrovnalost jsem zatím žádnou nepostřehla.

Paní Chodorová, jsem moc rád, že se ozvala také Plzeňačka. Snažil jsem se, aby plzeňské reálie šedesátých let byly autentické, tzn. hlavně ulice, i jména některých přednášejících atd. Budu moc rád, pokud mne upozorníte na nějakou nesrovnalost. Rád si to opravím, ještě před vydáním. Díky za zájem.

Konečně jsem se odhodlala něco napsat k vašemu příběhu, ale nechci tu rozumovat o životě mladého člověka té doby, prožívala jsem v Plzni v tu dobu podobný příběh, fotky u vašich článků jsou mi velmi blízké, také by se o tom dal napsat román, jen snad s tím rozdílem, že můj příběh se odvíjel na střední škole (gympl), a poznamenal mě na celý život, zda kladně, či naopak, to dodnes nedokáži posoudit.

Nedávno jsem četla od Hartla Malý pražský erotikon a ve svém již pokročilém věku jsem teprve pochopila tu velkou propast mezi myšlením mužů a žen. Váš Karel rozchod určitě vyřeší, jak vidím, už částečně se stalo. Jen jestli to nebude mít nějaký háček. Příště se to dozvíme?

Karel řeší bolest zklamání se svou mladistvou urputností, nenechat se porazit. Já vím, náhražky bývají často na dosah, ale moc nepomáhají. Musím se usmívat, když si vzpomenu, jak se u mě vrstvily lásky, jako náplasti na rány, a už ta nová byla zase rána....jo, jo.

Všechno časem přebolí,sama mám zkušenost s rozchodem. Je to už hodně dávno ,ale stále se na to vzpomíná. Hezký příběh.

Jendo, krásně jsi popsal pocity toho nešťastníka. Já jsem se jako mladá napřemýšlela o životě, včetně sebe, až to zdravé nebylo. Ale neříkala jsem tomu filozofování. Ulevilo se mi, když mě to během let částečně přešlo. Žena coby nestálý a měnlivý tvor: rozumím básníkovi, rozumím Karlovi. Ale zatímco nestálost vnímám jako negativní, měnlivost ne – kdyby byla pořád stejná, byla by to časem nuda, ne? :-)