Týden knihoven, něco o knihách a sonetech

Jen jsem si přečetl tento článek (navadla mě na něj vaše diskuse s jitkou Caklovou u mého rozhovoru s C. Höschlem). Tím mužem,. který zmiňovala Z.Pivcová 5. 10., jsem asi já. Že bychom se kontaktovali napřímo? Olda Čepelka

Pane Libore, mně se to taky nepodařilo.Mám jedinou vnučku v USA a dovedete si představit její pubertální zájmy. Určitě pohádky od babičky to nejsou. Oběma pánům děkuji za komentáře.

Jsem moc rád, že je nás víc se společným zájmem v knihách. Doma s potomky se mi to nepodařilo.

Paní Snítilová, za tento sonet se rozhodně stydět nemusíte. Po obsahové i formální stránce je skvělý. Až skončím s uveřejňováním svého románu, dám sem taky nějaký svůj sonet.

Děkuji Jano, ale s tím Williamem S. jste to přehnala. Jeho Sonety jsou nepřekonatelné a stále současné. Zvláště č. 66,

I když mi tentokrát Týden knihoven docela unikl, čtu, čtu, čtu. Málem jsem přehlédla i váš článek, a to by byla škoda. Za takový sonet by se ani Shakespeare nemusel stydět. Všechno se mě v něm týká. Díky.

Děkuju všem za komentáře a za dobrou informaci na adresu ujc.

Milá Drahuško, dík za knižní tipy. Dokonce jsem shlédla video o knihovně roku 2019, ale vypadlo mi z hlavy, kde ta knihovna je. Do knihovny jsem chodila již jako malá a knížky jsou moje droga. Jako dívka jsem sbírala kolibříky a mám v jednom Sonety W. Shakespeara. Ale složit sonet bych si netroufla. Proto máš můj obdiv.

Ráda čtu a do knihovny chodím pravidelně. Jen více knihoven.

Knihoven není nikdy dost. U nás je jedna v zrenovovaném bytovém domě a mají tam neustále plno. A senioři i malé děti z okolí ji opravdu navštěvují. Kdysi sem jezdila i pojízdná knihovna.