Pane Darwine, toto byste měl vidět!

omluva za překlepy, viz níže můj komentář...psáno prostřednictvím telefonu a bez brýlí :-D

...jen verim, že je náš většina, kterým neni jedno, jak se v nasem okolí kdo chová, ...ja některé jedince popsala s nafsazkou a s ohledem...o tech, co moči do calounenych sedadel jsem radeji nepsala a vyraz by pro ne byl jednoznacny. A myslim, ze ne vsechny zvířecí podoby maji hanlivy podtext, tedy... lidská vztahovačnost a mužské ego zauradovalo...stojim si za svym, je to nekdy jako v zoo a neni to o bohatych a chudych, chytrych a hloupych, je to o lidech

Musím se smát, pěkný článek, hezky napsaný. Děkuji.

Evo, dík. Napsala jsi to i za mě. Jen bych ještě dodala svou zkušenost: Kdo není vztahovačný a cimprlich, toho se to těžko může dotknout, protože v textu nehledá nic, čeho by sám nebyl schopen. Trefné popisy osob v klasické literatuře patří k velmi oceňovaným. Hodně využívám veřejnou dopravu, a je mi úplně putna, jestli si mě nějaký "chudáček" zařadí k sockám. I když také vidím a vnímám, s kým cestuji, tak trefně bych to nikdy nedovedla napsat. Možná i proto, že raději koukám z okna.

Já jsem článek přijala jako nápadité popsání pohledu na cestující v metru, nic víc. Žadné zesměšňovaní jsem z něj nepocítila a moc se mi líbí. Docela mne mrzí, že se mi nic podobného dosud napsat nepovedlo. Tak se musím zamyslet, jinak ztvrdnu jen u těch svých rýmovaček. / ale ty tvořím pro vás ráda / Bertice

Přečetla jsem článek, pak diskusi a souhlasím plně s paní Jitkou Caklovou! Podle mne by článek byl zábavný a veselý, pokud by se autorka ihned podepsala např. šedá myš se žlutými zuby...

Mě osobně je jedno, jak se kdo chová ve veřejném prostoru, protože co nechci vidět, to vidět nemusím, nemám tu potřebu. Je to přece každého věc a co já vím, třeba se na těch o kterých Jana napsala, také "podepsali rodiče". Všechno souvisí se vším. Píši o sobě, svých pocitech a musím počítat s tím, že se to "každému nebude líbit a odsoudí mě" a což teprve, kdybych psala o druhých, do kterých, a jejich chování mi nic není, ale tu potřebu opravdu nemám. Každý jsme originál a tak nechme každému, co jeho jest.

Také jsem to brala jako kritiku projevu, tedy chování lidí v městské dopravě. Tady nehraje roli, zda je někdo "inteligent", spíš, jak je slušný a ohleduplný k druhým. Někdy jedeme se sestrou metrem, kde je u vchodu vodorovná tyč na držení. Občas, když mě bolí záda, natáhnu obě paže a na té tyči se na chviličku protáhnu. Marcela káravě řekne: Nehoupej se tady, nejsi šimpanz! Pak se tomu smějeme. Mám být dotčená. jak mě zhodnotila? Byla to nadsázka a já si myslím, že Jana se k lidem chovat umí. Svědčí o tom i její články, jak se pořádá běh na počest její maminky na Moravě. Myslím, že si to pamatuji dobře.

Bylo by to na článek, ale dám jen úryvek z knížky, kterou právě čtu a je jedno, jak se jmenuje, hlavně že si rozumíme. O myšlence "snažit se zavděčit všem". "Tuto myšlenku máme v sobě všichni, proto nejednáme svobodně, jak bychom chtěli. Také jsem si mnohokrát nebyla jistá svými názory a přáními, neboť byla v dětství potlačena má samostatnost a schopnost být sama sebou (moje pozn. i když naši rodiče až zas tak striktní nebyli). Dlouhou dobu jsem se snažila dělat vše, aby mě ostatní ocenili, abych byla pro ně dost dobrá. Přebírala jsem jejich názory a snažila se jim vycházet vstříc jen abych se necítila osamělá. Až se to všechno jednou ve mě vzbouřilo. Začala jsem dělat a říkat věci tak, jak cítím. To se samozřejmě ostatním nemohlo líbit. Inu, odsoudili mě. Ale já konečně věděla, že to je ta správná cesta, po které mám jít. Vždycky když uděláte změnu ve svém chování (a tu uděláte vždycky, když budete na sobě pracovat, protože si budete stále více uvědomovat co chcete), to se ostatním líbit nebude. Ale věřte, že časem si vás budou vážit, právě pro vaši osobitost." (moje pozn. nebuďte překvapení, nebude jich mnoho, ale o to to bude upřímnější ♥♥♥)

Teď jsem se chtěla od srdce zasmát, ale je mi spíš smutno. Ono totiž nezáleží na tom, jak kdo vypadá, jak se chová, ale jak se s daným umíme vyrovnat každý sám osobně, zvláště, když se nás to netýká, kolik nám do toho je. Buď ho zesměšníme, tím že pár lidí pobavíme, nebo ho v duchu politujeme, protože nevíme v jakých poměrech vyrůstal a žije. Osobně bych takový článek nikdy nenapsala, protože vím, jak se ze dna těžko škrábe nahoru, mezi "inteligenty" a to jen proto, abych zjistila, že není o co stát. Než takto, raději zůstávám "sucharem".