Zrcadlo nesplněných přání 15

Milé dámy, jsem moc rád za vaše empatické komentáře. Ve svém příběhu jsem se snažil jednak trochu přiblížit atmosféru té dávné doby a také nostalgické návraty zestárlého Karla do svého mládí. Antický rétor Cicero si jednou postěžoval: "Pamatuji si i to, co nechci, a nemohu zapomenout to, co chci." Je to i můj problém. Přítomnost je jen pokračováním minulosti, za kterou nejde prostě udělat tlustou čáru. Už jsem dříve napsal ve svých Návratech, že ať už nás život formoval jakkoli, ve svém nitru zůstáváme pořád stejní. Děkuji vám za váš zájem.

Jendo, protože nejsem zvyklá pátrat v životech jiných lidí, nesnažím se ani v tvém případě odhadnout, co je skutečnost a co fabulace. Důležitý je pro mne příběh sám. A ten vnímám, navzdory občasným milostným trápením, jako pohodový; v osobě Karla mě vrací do let VŠ studií. Fandím Karlovi staršímu. Tomu mladšímu už nemůžu, do staršího se umím vcítit. I když sama se do minulosti příliš nevracím. Budoucnosti vstříc s nadějí nehledím. Pokud to jde, užívám si přítomnost. Karlovi přeji totéž.

Každý máme nějaké vzpomínky na mládí a pak jsme překvapeni, že v pokročilém věku stále na něco čekáme,hodnotíme a toužíme zažít něco ,ale nevíme přesně co. Snad nové zážitky ,nebo poznání něčeho nového ,krásného,ale už na to není věk a ani zdraví. Život je přesto úžasný i když někdy složitý.

Při svých návratech na místa mého mládí jsem plně pochopila slova: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." Vždycky jsem byla zklamaná. Už se nevracím. Kupodivu hledím vpřed s nadějí ...

Jane, dnešní díl jsem musela číst nadvakrát. Moc se mi líbil a přiměl mně k malému zamyšlení.. . Ano sny a jejich naplnění, jdou ruku v ruce během života každého z nás. Ale málokdo to dokáže "dát" na papír. Děkuji.

Ano, člověk věčně po něčem touží, na něco čeká. Ale z velkých tužeb, snů a očekávání jsou teď třeba zdánlivě malé radosti a zážitky, které však v sobě ve svém konečnu mají jedno velké životní naplnění. Já to tak vnímám a Vám děkuji.