Ilustrační foto: pixabay.com

Zápisky houbaře

1. 10. 2019

Nalákání fotkami krásných hřibů a zprávami, že rostou, nezůstalo bez odezvy a probudilo moji houbařskou vášeň. Vybavila jsem se repelentem, láhví s pitím a košíčkem s nožem. Na hlavu si připravila praktický klobouk, který používám jen v lese, jako ochranu hlavy před obtížným hmyzem.

Můj příběh

Autor: Věra Lišková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 1.10.2019 10:23

Houbaření je moje vášeň, takže už jsme letos byli v lese několikrát. Já mám nejraději modráky, ale samozřejmě, že seberu i špičku, když na ní narazím. Mám nasušeno, zavařeno a zamraženo, ale les určitě ještě navštívíme. Klíšťat se taky bojím, ale zatím je to dobrý. Držím vám palce, ať z toho nic není. :-)

Alena Vávrová 1.10.2019 10:19

Jj, je to jak droga. Znám dost lidí, co vůbec houby nejedí, ale chodí na ně (a neřeknou KAM) a pak je někomu darují...

Jana Kollinová 1.10.2019 10:14

Co mají v sobě houby tajemného, že vzbudí v člověku nadšení až euforické jen při pohledu na ně? Do lesů vyženou i zarputilé odpůrce konzumace hub a nepustí je z lesa ven dokud mají kam ukládat nalezené poklady. Na mě podobně působí i sběr spadaných ořechů. Je to dávno co jsem byla na houbách, netroufnu si se svými mizivými orientačními schopnostmi vydávat se do neznámých míst.

Zuzana Pivcová 1.10.2019 09:38

Já jen smutně koukám. V létě jsem v jižních Čechách nebyla na houbách ani jednou. Nejvíc mě opravdu odrazují klíšťata.

Dana Puchalská 1.10.2019 09:34

Procházka v lese a sběr hub je nádherná záležitost. Mám tyhle chvíle opravdu ráda.

Mirek Hahn 1.10.2019 09:04

Ba ne..., houby nás nenechají v klidu. Těžko zapomenout na ten pocit, když rozpoznám na lesní půdě, která je tvořena samými hnědými a okrovými odstíny, první hnědý klobouk..., a támhle další..., a další. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková