Má 17 letá vnučka Adélka na soutěži v Číně podruhé

17 let - nejkrásnější rok života

29. 9. 2019

Mnohdy po prožitém životě přemýšlíme, který rok byl pro nás nejkrásnější. Já jsem si vybral "krásných 17"! Pak mne napadlo doplnit své vzpomínky i o události, které potkaly i mou nejstarší dceru a mou nejstarší vnučku v tomto roce jejich života.

Můj příběh rodina

Autor: Jan Kučera Mgr.

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 30.9.2019 18:47

Jo, to je zajímavé. Ale neškodilo by pár krátkých článků, co jste tedy tehdy prožil. dva průměrně velké články, a hltali bychom to, protože by nám to připomnělo náš tehdejší život.

Zuzana Pivcová 29.9.2019 19:13

Určit nejkrásnější rok svého života bych nedokázala, zvláště po letech, kdy se vzpomínky poněkud mění k lepšímu. Navíc mě osobnostně utvářely vždy především události zdánlivě nešťastné. No, a další generace, s níž bych mohla své pocity porovnat, nenásleduje....

Jana Šenbergerová 29.9.2019 17:55

Hezky jste se zamyslel, pane Kučero. Věrko, dík. Už jsi to napsala i za mě.

Věra Ježková 29.9.2019 16:33

Já bych svých 17 let nechtěla zpátky ani za nic. Blahopřeji vám k sympatické vnučce a přeji jí hodně úspěchů.

Naděžda Špásová 29.9.2019 16:16

Hezké vzpomínání, někdy to život tak zaonačí. Do minulosti se nerada vracím, v 17 letech jsem byla hrozně nešťastná a myslím, že bych ani mladší být nechtěla. Teď už chci být jen zdravá, přeji vnučce hodně úspěchů v soutěži. :-)

Dana Puchalská 29.9.2019 13:59

Ano, život sám píše někdy takové náhody, že skoro všichni se nad tím někdy zamyslí. Já měla osobně ve svém životě taky náhody, které jsem si chtě - nechtě spojila s čísly. A vnučce přeji dobré umístění na soutěži v daleké Číně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní

Nemůže být nic horšího, než když rodič přežije své dítě. Zrůdný střelec z Filozofické fakulty zanechal po svém otřesném řádění 14 vyhaslých životů. A také zoufalé rodiče, kteří už nikdy neuvidí své dítě.

Pavlína Vavříková

Vždyť víš, hvězdy nehasnou

Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí.

Soňa Prachfeldová

Průlet největší životní křižovatkou

Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a zamýšlím se spíš nad blízkou budoucností. A tajně doufám, že ještě něco hezkého zažiji.

Vladislava Dejmková

Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi

Vlak sa pomaly vliekol. Sprievodca sa už ani neunúval s cestovnými lístkami. Končí na hraniciach.…

Vlastimila Kosorínová

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová