FOTO: Miroslav Čučka

Fotograf Miroslav Čučka: Svědectví doby

30. 9. 2019

Psal se rok 1957, v tehdejším Československu probíhala dokončovací fáze kolektivizace zemědělství. Pojďte si u jedinečných černobílých fotografií jesenického fotografa Miroslava Čučky zavzpomínat, jak to tenkrát bylo.

S laskavým svolením autora zveřejňuji několik fotografií z připravované výstavy SVĚDECTVÍ DOBY, která bude probíhat v listopadu 2019 v jesenickém kině Pohoda.

Pan Miroslav Čučka byl dlouholetým členem Jesenického fotoklubu. Svou vůlí k životu, jasným úsudkem a nekončícím zájmem o fotografování nám všem dokazuje, že věk je opravdu jenom číslo. V dubnu letošního roku oslavil 88. narozeniny.

fotografování historie

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 8.10.2019 16:19

Krásné černobílé fotografie. Žně, sekání obilí, stavění panáků, mlácení atd. to vše dobře pamatuji z prázdninových pobytů s rodiči u strýce a tety na Moravě. Jako by to p.Čučka fotil v místě, kde jsem tuto část svého žití prožíval. Škoda , že město Jeseník je tak z ruky.

Jindra Hubačová 7.10.2019 09:08

Elenko, děkuji , že jsem mohla nahlédnout do galerie krásných černobílých fotografií pana fotografa M. Čučky.

Šárka Nováková 5.10.2019 15:29

Paní Eleno, fotografie jsou krásné, černobílé provedení podtrhuje danou dobu, mně připomínají prázdniny, které jsem prožívala u prarodičů na Opavsku. Panu M. Čučkovi přeji dobré světlo a ještě hodně krásných fotografií.

Alena Várošová 3.10.2019 19:36

A taková to byla doba.Také se pamatuji jak se v zemědělství pracovalo.Dokonce jsem cepem mlátia obilí.Vše je svědecky dokumentováno na krásných fotografiích,která mi tuto i když těžkou prací připomnělo. Já také pozdravuji p.Čučku i moje 94letámaminka,která si na vše pamatuje,jak sloužila v dědině u sedláka.Díky Elen za zprostředkování.

Elena Valeriánová 3.10.2019 19:08

Dano, děkuji, s radostí vyřídím.

Dana Puchalská 3.10.2019 18:55

Eleno, to mám doopravdy radost. Tak pana Čučku moc a moc pozdravuj i od jedné Pražandy. Ano? A ať se mu i nadále daří ve všem co dělá. :-) :-) :-)

Elena Valeriánová 3.10.2019 18:05

Pan Čučka mým prostřednictvím vám všem děkuje za pěkná slova. Protože nemá počítač, tak mu článek i s komentáři vytiskla jeho snacha a když si to vše četl, byl dojatý až k slzám.

Jitka Caklová 2.10.2019 11:43

Moje maminka dřela celý život a nebýt "Pražského jara 1967", kdy ji soudruzi milostivě dovolili při hospodaření dřít ještě ve fabrice, neměla by ani ty tři stovky. Za toto svědectví doby ji miluji do dnes ♥

Soňa Prachfeldová 2.10.2019 08:54

Krásné, zase příklad, že člověk ušlechtilý se zájmy a aktivitou je převážně schopný se dožít vyššího věku. Ty fotky mi živě připomínají moje dětství a těžkou práci babičky, která pracovala u staku a nadřela se, jen ty lány řípy a odešla do penze s 300 Kč. Milovala jsem ji moc.

Jitka Caklová 1.10.2019 22:43

Mě by spíš zajímalo, kdyby na polích nebyly solární panely, haly na výrobu a skladování čeho všeho, pole nebyla zničena všudypřítomnou chemií a utlučena těžkou mechanizací, KDO BY NA NICH V DNEŠNÍ DOBĚ PRACOVAL???

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Focení skanzenů a vesnických památkových rezervací

Po předcích udržujeme tradice a pro uchování jejich způsobu života také skanzeny, které pak navštěvujeme, abychom si nejen uvědomili, jak byli šikovní a nápadití, ale také, jaký tvrdý život měli.

Jaromír Šiša

Burákové máslo, rajčatový džus… Pomoc, která komunistům vadila

Když se řekne UNRRA, osmdesátníci a starší se začnou usmívat. Vzpomínají, jak v dětství, v prvních poválečných letech poprvé okusili dobroty, které neznali. Potravinová pomoc z Ameriky mnohým dodnes utkvěla v paměti, přestože se o ní svého času přestalo mluvit.

Vratislava Hofmanová, redakce

Fotografování, focení, foceníčko

Fotografování, focení, foceníčko. Prvním, kdo v naší rodině propadl této vášni, byl můj dědeček. Zachovaly se po něm hlavně rodinné fotografie, ale i pár snímků dokumentujících sokolské akce, fotografie krajiny a Prahy. Blednoucí snímky se nyní snažím zachraňovat skenováním.

Martina Růžičková

FOTOREPORTÁŽ: Liška na lovu

Včera odpoledne jsme šli procházkou na louky nad starou pekárnou nedaleko našeho domu. Tahala jsem s sebou jako vždy ten můj kilový fotoaparát, ale na loukách nebylo ani živáčka. Ani křidélko (ptáci) ani stehýnko (srnky). Až najednou...

Elena Valeriánová