Hovory o nemocech pomáhají i otravují

Člověk by měl umět naslouchat druhému i trochu potěšit v nemoci, ale mít to jako nejdůležitější téma, není to pravé ořechové.

Občas někoho vyslechnu (co všechno ho bolí), ale nikdy jsem s tím zatím neměla problém. Dnes každý spěchá, a tak se se známým ráda na chvíli zastavím. Stejně jako o nemocech, dokáže někdo jiný mluvit třeba o dětech nebo o něčem jiném, co ho dlouhodobě trápí. Kdybych ho poslouchala každý den, vadilo by mi to. Ale takhle, to se dá.

Někdy to vypovídání o nemoci pomůže víc než si ostatní myslí. Je to taková terapie. Ale když už je to den co den,.......

Já s tím nemám problém. Vyslechnu kohokoliv, ale jen do té míry, aby mě to neotrávilo. Každý vždycky mluví hlavně o tom, čeho má plnou hlavu. Pomluvy, které vyslechnu, úspěšně pouštím ven jen druhým uchem, nikoliv ústy. :-) Každý má ke svému jednání nějaký důvod, o kterém já nic nevím. :-)

Pak je nejlepší varianta, když se sejde parta a středem zájmu se stane někdo, koho všichni "znají" a dotyčný tam není. To je záruka těch nejzajímavějších hovorů :-) :-)

Nebo se baví o psech, dětech, vnoučatech, o lidech, které ostatní neznají, o knihách, politice, o cestování..Napřed zjistit, co druhé zajímá, nebo se bavit o ničem...

..... ale chápu, že i to dokáže dosti lidem otrávit život :-)

Jano, tak to budu muset přibrzdit :-) :-), i když, já to až zas tak nikomu nevnucuji, já to prostě žiji :-) :-)

Oni dovedou být někdy hezky otravní i ti, kteří se neustále baví s kdekým o tom, jak jsou zdraví. :-)

Hovory o nemocech nemám ráda i když toleruji mojí přítelkyni ,která se v tom vyžívá .