Zpověď na smrtelné posteli

Smutný, ale až příliš životný příběh. i to se stává. je to moc pěkně zpracováno.

Vážení, zbývá mi jen poděkovat za komentáře. Skoro se všemi souhlasím. I když byl mým nejlepším kamarádem, tohle bych od něj nečekala. Ale stalo se a co se stane, nejde už vzít zpět. Nyní je už vše marné, jen po mém kamarádovi tak nějak zbylo prázdné místo. Často o tom všem přemýšlím. Občas si zavoláme s Týnkou, myslím, že už žije s dětmi vlastní život, jen tchán jí moc chybí, ale to je osud...

Znám ze svého okolí jednoho pána, který takhle žil...... Bylo to moc smutné. Stejně jako tento článek.

Článek je pěkně napsaný. Smutný až nešťastný. Ten muž neskutečně a vědomě ublížil svým dětem a milující ženě. A proto se potřeboval s někým podělit o tu tíhu svých myšlenek. Nemohu soudit, ale takoví lidé nejsou k politování.

Moc krásný, ale také moc smutný článek. Kolik takových příběhů je? Určitě hodně. Slza mně ukápla, myslela jsem při čtení na svoji dceru, které odešel manžel také za jinou a ona má na starosti jeho 3 malé děti.

Příběh se trochu podobá mému příběhu, jen ten konec nebyl tak romantický.

Na konci zivotni pouti si kazdy urcite vse zrekapituluje, at pred nekym, kdo mu dela zpovednika, nebo sam v sobe. Pokud ne, pak asi jeste bloudi....

Smutné ,ale u mužů dost časté a hloupé. No ať si to užijí ,ale potom ať nekňučí.

Jeden z mnoha...

Co by, kdyby ... Všichni máme možnost volby a volíme to, co zažít potřebujeme, abychom se duchovně vyvíjeli. Třeba si s manželkou jen vzájemně splatili své minulé dluhy. Nic se neděje náhodou. I naše "náhodné" a těžko vysvětlitelné volby mají svůj důvod. Můžeme utéci před někým i před něčím, ale před sebou neutečeme. Hezky jste nám tento příběh předala. Přesto i já si myslím, že je to marné, protože jen málokdo dá na varování, protože jsou problémy, kterých se zbavíme jen tehdy, když je na vlastní kůži zažijeme.