Zrcadlo nesplněných přání 11

Bude to určitě "zapeklité". Jsem fakt zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Ano Gaudeamus v Karolinu je něco neuvěřitelného. Vím, že kamarádce se tak třásl hlas, že nemohla ani poděkovat při gratulacích.

Tak jsem přečetla všechno a zdá se, že je na obzoru nějaký zásadní zvrat. Studium na pajdáku jsem prožila těžce zaláskovaná, a to tak, že jsem se ještě před koncem studia provdala. Nemusela jsem. Na první dítě jsme si počkali dlouhých sedm let. Těším se na pokračování.

Pamatuji si ze studia hlavne dodatecne prijimaci zkousky, kdyz me nevzali na zurnalistiku, protoze na ped. fakulte se mi to zdalo oproti tomu hodne lehke. Urcita smula byla, ze se blizilo Prazske jaro a o novinarinu byl obrovsky zajem. Ale vzpominam stejne rada jako Vy, vcetne zivota na koleji.

Honzo, zavzpomínala jsem si s tebou na mladá léta. I když, na rozdíl od tebe, si z imatrikulace nepamatuju ani ťuk. Až z první promoce. Protože jsem na ní musela přednést děkovnou řeč. Ale Gaudeamus znějící v Karolinu je zážitek. Taky obdivuju všechny, co uměj počítat. Z přednášek z češtiny, které jsem absolvovala v rámci společného základu, si pamatuji citát jedné vyučující: „Vystupovat jako socha, zvláště pak mramorová, svádí k tomu, aby na vás někdo napsal neslušný nápis.“ A hele, objevila se Věra. O to víc se těším na pokračování. :-)